Rubínová poezie
Kdybych měla psát ódy na ovoce, k rybízu bych se dostala až za patřičný obnos od rybízomilného mecenáše. Malý, kulatý, červený, kyselý, kyselý, kyselý. Proto s údivem čtu poetické, sentimentální a zcela překvapivé řádky z cizího pera. Kuličky rybízu jsou maličké drahokamy, které uzamykají slunce, které kompenzují jeho teplo příjemnou kyselostí. Jsou svůdné, nad diamanty zářivější a ach tak kontinentální. Romantičtější než polibek na ručku dámy, než čerstvá bageta jejíž drobečky padají na chodník pod eiffelovkou.
Jenže já jsem taky kontinentální. Pro mě rybíz nemá to kouzlo světa vzdáleného navzdory globalizaci, daleko v čase i prostoru, kde muži jsou galantní, ženy křehké a rybíz spojuje krásu a říznost v jedné dokonalé kuličce. Docela by mě zajímalo, jestli si my, kontinentálci, kteří léto co léto sbíráme, dostáváme, zavařujeme a lisujeme rybíz spíš z povinnosti, dokážeme užít darů naší země. Jestli by ti z vás, kteří mají rybíz opravdu rádi, dokázali napsat ódu stejně platonickou. Chybí nám odstup. Platonický vztah se těžko udržuje, když máte jeho objekt rovnou za zády a co chvíli se začne připomínat, vynucovat si pozornost a valit se na vás ze všech stran.
Přesto věřím, že milovníci rybízu se najdou i tady. Vyzývám tedy všechny přítomné – napište mi ódu na rybíz v pěti řádcích. Dokážete si představit červenec bez rybízu? Co děláte s rybízem, který vám byl přinesen aniž byste po něm toužili?
Ódy psát neumím a rybíz mi nikdo nenosí, asi proto, že bych po něm hrábla všemi desti. Musím si kupovat malé vaničky za nekřeťanské peníze, ale možná svitne i na lepší časy. Dnes jsem projížděla kolem rybízové plantáže a pokusím se najít majitele, jestli by mně nenechal si něco natrhat. Pak nastanou rybízové hody
Nemám básnické střevo, tak óda nebude.
Jsem na tom podobně jako Daniela, akorát, že žádná plantáž v dohledu
A co s tím budete dělat? Já bych letos asi zkusila rybízové víno, když mi tu nějaký nevyžádaný rybíz přistane. Ale do koláče mi to je moc kyselé, šťávy (čti sirup) jsou vždycky takové cuckovaté jak to všichni dělají i s dření. Já bych velmi důsledně oddělila zrno od plev a to se mi vážně povede leda u toho vína. Ještě jako džem do luciančina pudinkového cukroví a to je tak asi veškeré použití, kterého se u nás rybíz dočká. Jestli bude víno dobré, zvýší se spotřeba rybízu na tři kila za rok. A co si pamatuju, vždycky bylo rybízu mnohem víc, než by mě vůbec mohlo bavit. Ale jako dítě jsem byla schopná to jíst jen tak s cukrem. Koukám, že jsem na ovoce nějaká vybíravá
Vlaďko,
Červenej právě do toho koláče. No a z toho, co jsme nesnědli, jsem dělala něco jako currant jelly – směs červeného a černého, které chystám využít na cukroví a do podzimních a zimních omáček k masu. Je totiž pekelně pikantně kyselé 
Na víno si netroufám……
černej jen tak s cukrem, ale taky jsem ho nacpala společně s jiným skorokulatým ovocem do piškotového dortu a nikdo neremcal
Na víno je i téměř škoda. U mně většina skončí v mrazáku, protože jsem zjistila, že mu to vůbec na chuti neubírá a s úspěchem se dá i v zimě použít do koláčů, koktejlů a pěny. Zbytek na džem, ten si ovšem můžu klidně vařit i v zimě z těch mražených. Jestli je ovšem budu mít. U nás je vůbec rybíz oblíbenější, než jahody, právě pro tu kyselost a pikantnost
Danielo a že si nezasadíš. Já bych ti klidně věnovala celý keř, pokud ještě je na chatě
A abych nekřivdila rybízu – ještě u nás má využití rybízová marmeláda na topinky s česnekem. Kruťte si hlavami jak chcete, pikantní rybíz si s česnekem docela rozumí. Jen u nás už dlouho nezbyl chleba na topinky
Já si něco málo zasadila, ale víš, jak dlouho trvá, než je z nich úroda, která se nesní přímo na místě? S tím česnekem ti věřím, u nás se jí k jakémukoliv masu, nemusí být ani svíčková.
, pokud ti nebude chybět
Jestli ten keř najdeš, tak ho samozřejmě beru
Miluju rybíz. Miluju bobulky. Víte, že je to zdejší původní plodina? Člověk by měl jíst to, co se přirozeně vyskytuje v místě, kde žije. Víte, že třeba takové jablko tu není původní? Původní jsou tu právě bobulky.
Ódy psát nebudu. ALe na jeden z letošních rybízových koláčů jen tak nezapomenu. Byl prostě neodolatelný. Voněl po másle, chutnal po másle a rybízu… Obyčejný kynutý koláč, ale asi nejlepší, co jsem kdy měla. Těsto bylo fakt tak dobré, že by se dalo jíst i samotné. A toho rybízu na něm! A ta drobenka. Uaaaaaaaaaaaa,proč se mi napodruhé nepovedl?
Pokud máte rády rybíz ke svíčkové a dalším omáčkám, zkuste rybíz jako brusinky. Jako jihomoravská selka jsem brusinky poznala až v dospělosti na horách a jejich chuť mě, možná právě kvůli tomuto receptu, nikdy neohromila ;o))
Kilo rybízových kuliček (neměly by být přezrálé, mají tvrdé pecičky) smíchej v hrnci s necelým kilem cukru krystalu nebo krupice a pomalu vař (pustí šťávy dost), až jsou kuličky jakoby pomačkané. Před začátkem varu přidej ještě asi 10 hřebíčků, nalámanou skořicovou kůru a nadrobno nasekanou citronovou kůru. Po uvaření přidej šest lžic rumu tuzemáku. Horké nahrň do skleniček, zavíčkuj a otoč hubou dolů. Mělo by to teda stačit, ale já to pro jistotu dávám ještě na 20 minut do páry. Asi za měsíc zavařeninka zrosoluje a je senzační k omáčkám nebo mi taky chutná s kompotovanými nebo pečenými hruškami.
Jako holka jsem trávila prázdniny na rybízových plantážích (družstevních) u babičky a nikdy nezapomenu na chuť čerstvé rybízové šťávy, kterou babička nechávala vykapávat v pleně na obráceném štokrleti a pak osladila. Když jsme pak šli druhý den zase s konvičkami a kyblíky na plantáž, dala nám do lahvičky s sebou a s vodou ze studánky to byla neskutečná dobrota. V zimě už pak takovou chuť nikdy neměla.
Já vždycky u kamarádky jedla lívance se smetanou a mraženým černým rybízem a prohlašuji, že je to jedna z největších dobrot pod sluncem.
A kromě toho rybízová marmeláda je k nezaplacení před Vánoci do lineckého pečiva.
Chtěla jsem zkusit napsat ódu, jenže pořád ještě nevím jistě, jestli mám rybíz tak strašně ráda. Vím, že mi chutná, vím, že ho ráda na sluníčku češu, a vím, že jsem si letos, když rybíz začínal, stěžovala, že jsem ještě žádný neměla, načež jsme ho dostali menší krabici od kamarádky. Snědli jsme ho jen tak a najednou mám dojem, že mi to za letošek skoro stačilo… Ale proti rybízovému koláči vůůůbec nic nemám
A z druhů mám asi nejradši černý, ale jen o kousíček.
A pak že ódy neumíte
Noemmi a co si myslíš, že jsi napsala? 
Černý je rozhodně lepší. Červený si jenom představím a nevybaví se mi z něho nic než že to je červené a kyselé.
Danielo, mně ten keř chybět nebude, nějak to vymyslíme.
Ovečko, tohle už jsem slyšela z několika zdrojů, ale mám ráda brusinky, tak pořád váhám.
Hanko, se smetanou jako šlehačkou? Nějak si to neumím představit. Já bych použila zakysanou, ale to už by bylo úplně kyselé.
Maruško, zcela chápu tvé pocity
Vlaďko, černý rybíz zavařený jen tak ve vlastní šťávě trochu prosypaný cukrem s jogurtem nebo kysanou smetanou byl přesně ten dezert, který jsem si na kolejích ordinovala za odměnu. Černý rybíz je úplně jiná kapitola. A ty jakobr klidně zkus z menšího množství, když Ti to nebude chutnat jako brusinky, bude to chutnat jako zajímavě kořeněný rybíz ;o))
Myslím, že to byla zakysaná rozmíchaná s cukrem. Už je to dost dlouho.