PFF: den třetí, zakápnutý několika kapkami deště
Opravdové sluníčko, blátivé trávníky, tlačící se návštěvníci, spousta lákavého jídla ve třetím dějství Pražského Food Festivalu. Boj dobrých kuchařských úmyslů s komerčními záměry vstupuje do finále. Dalo se ochutnat obyčejné i luxusní, skvěle provedené i nepochopitelné, a to ve všech možných kombinacích.
1. Nejdelší fronta: u přívozu od Karlova mostu
Včera nás potkaly stažené rolety pokladen a uzavřený vstup do areálu, který bránili vlastním, ve žluté výstražné vestě obaleným tělem pořadatelé. Dnes to bylo ještě lepší: před pokladnami se táhla fronta hladových tak daleko, že ji od výstupu z metra stanice Staroměstská oddělovala jen rušná křižovatka. Kdo si vzpomněl, že areál má ještě jeden vstup u Karlova mostu, získal lístek mnohem rychleji. Zato si pak počkal ve frontě na přívoz, aby se dostal do druhé, větší části, protože ven z areálu vedla cesta jen jednou.
2. Nejzajímavější menu: King Solomon
U příliš mnoha restaurací nebylo letos tak nějak patrné, jakou kuchyni vlastně chtějí představit nebo reprezentovat. Uznání za promyšlený přístup si rozhodně zaslouží Alcron za chřestové menu (ten velmi brzy vyprodal své menu a musel přijít s náhradními, také velmi povedenými jídly), Le Terroir za česky laděná a výborně uvařená jídla a dnes také King Solomon. Gefilte fish v rosolu nebo v kapří kůži, šoulet s husím sádlem a telecím střívkem plněným macesy a jehněčím srdcem nebo pečená křupavá kachna vyčnívaly tak moc nad ostatní festivalová jídla, až se vyšplhaly na nejvyšší stupeň vítězů.
3. Nejkuchařštější foodblogger: Rachad, King Solomon
Sephardské zákusky na závěr Solomonovského menu, připravené Michalem Hromasem čili Rachadem, byly opět jiné než všudypřítomné pěny, rosoly a čokoláda. Rachad ví, Rachad umí a my všichni víme, že ví a umí.
4. Nejvyšší festivalová míra inflace: výběr z dezertů, Le Terroir
Všechno je relativní, a tak i zdražení o jeden grand ze dne na den může znamenat stoprocentní navýšení. V době rostoucí inflace proto doporučujeme investovat znehodnocující se platidlo především do zákusků. Opravdu hodně restaurací se nechalo strhnout davem: čím delší fronta u stánku, tím silnější podnět přeškrtnout stávající grandovou hodnotu a nahradit ji číslem o jedno vyšším. I labužnická veřejnost je hladová a dá se na ní slušně vydělat.
5. Největší propadák: utopenec, Vikárka
Dobrá adresa není všechno. Telecí řízky z Vikárky docela rychle došly a na jejich místo nastoupily vepřové. Poslední porci jehněčího vonícího po badyánu a vínu dostala paní stojící přede mnou. Pečený losos ve smetanové omáčce mě nelákal, a tak jsem chtěla zkusit alespoň utopence. Doufala jsem v lidové jídlo ve hvězdném provedení slavné restaurace. Teď už vím, co měl šéfkuchař na mysli, když do festivalového menu psal „…a další ostrá jídla“: úkladnou vraždu chuťových buněk pálivou paprikou a podivnou uzeninou.
6. Nejvíce obléhaný stánek: Švejk restaurant, Malostranská pivnice
Nepromokavě zakrytý prostor se sezením, české pivo a levná, vyvedená vepřová žebírka: tak to je recept na festivalovou sukces story. Bylo tady stále plno a ze zádi stanu bez přestání unikal nepřehlédnutelný kouř jako důkaz kuchařské akce odehrávající se přímo na místě.
7. Nejmenší společný požadavek na ochutnávku: rizoto, tatarák z čehokoli a ústřice
Uvařit rizoto ze správné rýže, správnou technikou a do správné konzistence – tak to je výzva, kterou přijalo velmi mnoho restaurací. Sexy jídlo, kterým nakrmíte davy. Nejlepší nebylo ani šafránové od Alchymisty, ani šafránové z Alcronu, ve kterém se některá zrnka nestačila dostat do stavu al dente…
…ale páteční pohankové z Žofín Garden.
K povinné ochutnávce také letos patřily ústřice…
…a cokoli ze syrového masa, nasekaného na malé kousíčky. Třeba tuňák z Alcronu.
A když ne tatarák, tak aspoň zvenku opečené, jinak syrové maso. Tuňák z restaurace Rickshaw hotelu Corinthia byl skvostný, jemný a dobře sehraný s jogurtem ochuceným wasami a ovocným čatní.
8. Největší přínos ekologii: pěnová plastová sedátka, časopis Apetit
Zelená je symbolem ekologie, tahle reklamní sedátka ve tvaru kuchyňského prkénka byla ovšem příhodně červená. Neušpinili jste si díky nim ani sukni, ani kalhoty (alespoň ne z té sedací strany), nevyvedly vás z míry lavičky mokré od deště a neprochladli jste při sezení na kandelábru. Největší ekologisté si je odnášeli po pěti a více kusech.
9. Nejaromatičtější zážitek: Zrající sýry z Domu vína U Závoje? Ale kde že…
Co dokáže dobře najezený a dobře napitý dav s pár mobilními záchody? Nechtějte to raději vědět. Pokud něco potřebovalo dočasně uzavřít vzhledem k naplněné kapacitě, pak to byl nejen areál festivalu. Naštěstí záchody na zakotvených lodích byly mnohem méně viditelné, tedy i méně frekventované a tedy i mnohem důstojnější.
10. Nejčastější předsevzetí: příště jdu zas, většina přítomných
Děkuji panu Maurerovi za nápad, za odvahu a za organizaci festivalu. Skláním se před tím, co pro dobré jídlo dokáže udělat; jeho festival je pro mě událost sezóny, která tu nemá obdoby. Každý, kdo si myslí, že má něco společného s dobrým jídlem, se sem přišel nejen podívat, ale i ukázat. Pokud jste to nestačili nebo nestihli, doufám, že si pochutnáte alespoň na fotkách.
Čtěte také:
Díky za všechny tři díly reportáže, je vidět, že jste davy i déšt statečně zvládly a i přes nepřízeň počasí si bylo co užívat. Já závidím a bojím se, že se stoupajícím počtem návštěvníků už se tam příští rok ani neprocpu! Pořadatelé vybrali krásné prostředí, ale přece jenom ty záchodky mě na takové akci trochu zarážejí (sama nejezdím na letní hudební festivaly jenom kvůli nim), myslíte, že to opravdu nešlo vyřešit jinak?
Rád jsem tě viděl Flo
Bohužel jsem nemohla jet a po všech třech dílech reportáže toho lituji. Vidím, že i přes nepřízeň počasí to stálo za to
Pěkně napsaná série!
Flo, co to je za fotku na titulní straně? Pěkná
chjoj chjoj joj jojojoj
jen vzdychám
tiše závidím
a příští rok se chystám
Maruško: to bylo na zemi u stánku s minerálkami, vytvořené z kovových zátek. Nedalo se to nevyfotit
Všechny jsem vás na festivalu ráda potkala a kdo tam snad nebyl, tak jistě pochopil, že se za rok stavit prostě musí
Prošla jsem si i jiné reporty a mnohé vyznívají kriticky vůči pořadatelům i zúčastněným restauracím – nejvíc takových komentářů je přímo na stránkách festivalu. Kritika se týká špatné připravenosti na déšť, klaustrofobního a poddimenzovaného areálu nevhodného pro kočárky, děti a slabší povahy, zdražování a změny jídel v průběhu festivalu a jejich kolísavá kvalita, absence vracenek, špatného systému záloh na sklo atd. Myslíte, že je kritika oprávněná nebo jde o klasické (internetové, české) kverulanství a neschopnost vzdorovat méně příznivým vnějším okolnostem?
8. Je to těžký – ten areál měl opravdu něco do sebe z hlediska romantiky a výhledů, což bylo bohužel vyváženo jeho velmi omezenou kapacitou. Já tam byl v pátek cca od 1 do 5 a to mi přišlo, že je ten areál na maximální relativně pohodlné kapacitě, v sobotu a v neděli to muselo být podstatně horší. A i v ten pátek mi přišla moc malá kapacita cooking shows. Samostatnou kapitolou potom bylo počasí – ten areál neměl žádnou rozumnou mokrou variantu, takže se s počasím musel každej vyrovnat jak dokázal. To mě osobně nevadilo, aspoň to bylo dobrodružnější, ale chápu, že pro kuchaře ve stanech a starší lidi a děti mezi návštěvníkama to bylo horší.
Přispěju svým názorem realisty, nemaloval jsem, že by to mohlo být špatné. Byl jsem všechny dny, každý den jsem si říkal, že ten další den bude hezčí počasí..nebylo. To myslím hodně ovlivnilo celkový názor nejen můj. Organizačně (loďky, sběr talířů..)to bylo zvládnuto poměrně velmi slušně, k čemu mám opravdu výhrady je absence místa k sezení – nebo jen stolku k „jezení“, na louce za stanem Bohemie by se to vešlo, když pršelo, šel tam umístit noname stan/y, mají v každém OBI za pár peněz (3x vstupné) – to organizátoři fakt přestřelili. Cooking show se dá nazvat tlačenkovou, protože stan na pontonu byl totálně mimo kapacitu (přes umáčené čelo jsem vzpomínal na Žofín) vešlo se tam 30 lidí a bylo plno, zašněrované strany stanu, 2 hodiny stát na dešti a větru se mi zle zdravotně nevyplatilo. Příště rozmyslím, zda vůbec půjdu. Sociálního zázemí – kapitola sama o sobě. Na ČR slabý standard, zahraniční hosté si odhadem mysleli, že jsou někde na předměstí rozvojové země.. byl to fakt hnus. Kulhající kvalita jídla průběžně ve stáncích, např. vanilková smažená zmrzlina s mangovým přelivem – nedělní verze byla již citronová zmrzlina značně hnusné chuti, slaná strouhanka a mangový přeliv byl z 90% z jablek.. Buď na to mám tam být 2-3 dny a nebo na to kašlu. Nebo vymyslím jiné jídlo, nazvu ho jinak. Hnusné jídlo může být obratem antireklama. Což se tak stalo. Projevila se klasika české nátury, babicování v nejhrubším slova smyslu. Nemáůže existovat, že dojde jídlo, speciálně na festivalu jídla, to je sakra přehmat od kuchařů, že prostě nedovařili a manažéři restaurací to odflákli, masivní propagace všude byla tahákem, neznám mediálně masážovanější akci podobného charakteru. Vypůjčím si volně přeloženou větu od Gordona z Hell´s Kitchen: nejdůležitější je vždy finiš kuchyně a servisu. A ten nebyl letos vůbec dobrý, f*ck me!
Coby přespolní (a přesmořský) jsem byl omluven. S velkým zájmem sleduji reportáže a dělám si představu o festivalu; zároveň si také dokresluji postavy reportérů! Je to vše fascinující.
Nabité stany a mokrou trávu znám z food festivalu v Ludlow. Parkoviště bylo na lukách za městem, odkud do centra jezdily kyvadlové autobusy. Dobrý nápad – při suchém počasí. Hodně aut na nacucané louce museli bahnem ošlehaní pořadatelé dostrkat na pevnou vozovku, nakonec asistovaly i traktory.
Nikdo z vystavujících nechce odvážet zpátky spoustu neprodaného jídla nebo nápojů. Chodit na festivaly na poslední chvíli se může vyplatit (slevy!) a nebo jeden může také pouze utřít ústa. C’est la vie.
Když ono je to těžké. Žádná kapacita a předpokládaná návštěvnost nikde nebyla (na druhou stranu to je informace, kterou tupý dav mít nepotřebuje a organizátoři určitě někde měli). I loni se stávalo, že jídlo došlo. Těžko se připravit, když máte neomezený počet vstupenek. Navíc se nedá ochutnat všechno, mé chuťové buňky po určité době vyhlásí stop stav a nepřijímají další informace. A netuším, nakolik restaurace předem znaly menu svých kolegů. I kdyby, pořád záleží ještě na tom, s jakým sebevědomím do toho šly, že právě to jejich lidi přitáhne. Na tom všem záleží, jestli bylo dost jídla. A protože se to špatně ovlivňuje, nehodlám hodnotit jestli jim jídlo došlo, ale jak se k tomu postavili. Loni bylo dobrým zvykem omlouvat se a snižovat ceny.
A když tak čtu Jednorožcovy zážitky, říkám si ještěže jsme neparkovali v bahně
ad 11) Já ale nemluvím o neprodaném jídle, nebylo tam nic, co restaurace nemají na jídelníčku. (V horší variantě by to prodali v restauraci druhý den pokud by to transport vydrželo – slepý nástřel, i když si myslím, že by to prostě prodali). Jen o tom, že se zmršilo dobře udělané festival promo, na kterém by se dala postavit velmi dobrá reklama restaurace postavená právě na chuťovém vjemu a to je dle mého názoru 10x lepší než tuna inzerce v časopisech. (Nyní nemluvím o muffinu zdarma ze stánku Apetitu, to byl kuchařský přehmat v surovinách, byl zdarma a prostě to na/v něm bylo strašně vidět/chutnat) Skutečnosti, že jste viděli nahou babu na obálce časopisu, na to zapomenete za chvíli, ale na nějaký dobrý dezert, nebo maso, to lidi honí mlsná daleko déle, protože z té strany zatím není reklama v dostatečné šíři. A že vám to nechutnalo, to si taky pamatujete. K poznámce o menu, ano znali menu kolegů, bylo to v dostatečném předstihu i v brožuře festivalu. Opět chyba komunikace. Je vidět, že změnou místa došlo ke zlepšení vjemu z historické Prahy (pohled turistů), ovšem opět na úkor kvality technického zázemí a místa. (těžko se obdivuje Pražský hrad, Karlův most po zjištění, že se na návštěvě sociálního zařízení brodíte tělními tekutinami jiných návštěvníků – historické to bylo, středověk odhaduji) Tedy ne všechna zlepšení fungují, ale snaha se cení.
Coby nezúčastněná si myslím, že hlavním problémem není to, že došlo jídlo. To se občas stane, počet návštěvníků asi bylo těžké odhadnout a recyklovat či ohřívat zbylé jídlo předpokládám není v lepších podnicích zvykem. Problém asi je, že se k tomu hodně restaurací nedokázalo slušně postavit. Ale co by mi na festivalu vadilo hlavně, je to nedůstojno – proč by se vybrané a ne úplně levné lahůdky měly konzumovat na stojáka, v bahně a s pohledem (to je ta lepší varianta, dokud se nemusí) na toi toiky? Zajistit dostatek party stanů a kapacity normálních záchodů by úroveň festivalu myslím podstatně zvýšilo.