Laboratorní vanilka
Kvasnice napomáhají vzniku řadě produktů, bez kterých si homo sapiens sapiens dovede svůj život už jen těžko představit. Jaká by byla naše rána bez krajíce chleba a večery bez půllitru piva? Podprůměrná.
Kvasinky jsou organismy zařazené mezi houby, které se v poslední době naučily vyloudit další lidskému nosu libou vůni – nejde tentokrát o levandulovou, ale vanilkovou. Snaha o to, vyrobit tuhle lahodu jinak než z plodů tropických rostlin, se objevila aktuálně v Americe, v zemi zaslíbené veškerému pokroku a bádání. Vědci tu začali zkoumat pivní a chlebové kvasnice, které by mohly zvládnout levnější a ekologičtější produkci substance zajišťující vůni tradičního českého vánočního cukroví. A daří se. Tušili jste, že méně než jedno procento koření přiznává původ ze skutečných orchidejí? Na skutečnou vanilku už v obchodě téměř nenarazíte, většina jí pod heslem „levně nebo alespoň bez námahy“ pochází z látek jménem lignin nebo eugenol.
I tenhle způsob získávání vanilkové esence se však jevil jako drahý. Tentokrát ale zapracovali skandinávští badatelé. Birger Lindberg Møller z kodaňské univerztity využil dva typy kvasinek – Schizosaccharomyces pombe a Saccharomyces cerevisiae, které společně s glukózou a dalšími látkami přeměnil na vanillin. Navíc došel ke zjištění, že pivní kvasinky vyhrávají nad kolegyněmi z pekárny. Vyrobí totiž 65 mg vanillinu na litr, zatímco jejich kamarádky zvládnou o 20 mg méně.
Mimochode, vzniklou látku nemusíte nutně uplatnit jen v potravinářství. Vědec upozorňuje i na to, že vanilka může působit jako bolest tišící látka. Ačkoli umělému výrobku schází pravá chuť vanilky, přemýšlím, zda bych při otevření sáčku s „vanilinovým cukrem“ poznali rozdíl. Prevence vítězí – vanilkový cukr si dělám doma vlastní. A co vy? Máte ostatně vůbec s čím porovnávat?
Taky si dělám vanilkový cukr sama, protože s tím vanilinovým se to prostě nedá srovnat.
Vítej do klubu
Vanilkový cukr patří do kategorie věcí, na které si půjčím větu ze seriálu Přítelkyně z domu smutku – „… která jednou zkusí, už nechce jinak…“ Tam to bylo sice v jiném kontextu, odpovídá to ale přesně.
Strčila jsem vanilkový lusk do těsnící dózy a zasypala cukrem krupicí. Ale po vanilce nevoní. Uděla jsem někde chybu?
Neudělala, čekej
Jak dlouho ti tam leží? Já ho sice zasypávám moučkovým cukrem a po čase ten lusk rozmixuju s cukrem krupicí, ale to by neměl být tak zásadní rozdíl. Ale co já můžu vědět, že?
Já také používám cukr moučkový a protože ho mám v malé sklence, lusk před tím ještě rozpůlím na půl, aby nebyl tak dlouhý v pohodě se tam vešel. Použitelné by to mělo být tak po cca 14 dnech, ale to už si nepamatuju, protože teď lusky doplňuju průběžně…
Minimálně dva měsíce ho tam mám.
Mám ten lusk nějak rozpůlit nebo něco?
To bys mohla
Podélně rozříznout 
A když nic nepomůže, prostě ho s tím cukrem rozmixuj. To už je poslední možnost jak resuscitovat vanilku. Ale podélně rozříznout hned na začátku je nutnost.
Mám asi 10 lusků v litrové sklenici. Ze začátku jsem kontrolovala skoro každý den, voní-nevoní a nevonělo. Pak jsem na pár měsíců sklamaně zapoměla a čekalo mně příjemné překvapení – s vanilínem se to nedá srovnat. Teď dosypuji jenom cukr (krupici) a promíchávám a voní pokaždé, když otevřu. Vanilínový už nekupuji, jen občas doplním nějaký lusk. Staré jsem se zatím neodhodlala vyhodit, tak jsou tam taky. Rozříznuté podélně i napříč
Já jsem díky Luciance objevila nejen černé skleničky na koření, ale i vanilku (Luci, díky
!) Dřeň jsem použila a zbylý lusk jsem rozmixovala s cukrem ,ale protože jsem neumětel, dala jsem málo cukru a výsledek byl po týdnu rozležení aromatický až moc. Takže teď už tak nějak vím, že mám dát tak půl kila cukru na lusk a je to opravdu propastný rozdíl od kupovaného. I když jsem někdy koupila i vanilkový cukr, ne vanilinový, je to stejně něco úplně jiného.
V černých sklenicích jedu minimálně. Nicméně za podporu vanilky děkuju nastotisíckrát!
Danielo, zkusím dokoupit ještě lusky, protože do litrové sklenice jsem dala jeden v domnění, že to stačí.
Vlaďko, rozříznu.
Lusky jinak nevyndávat, já mám moučkový cukr ovoněný vanilkou ještě po babičce a je pořád ve skvělé kondici. Mám ho v pěkné plechovce od sušeného mléka, kterou má babička z Ameriky od svého bratra. A navíc vždycky, když ho na něco použiju, vzpomenu si na dnes již bohužel mrtvou babičku.