Merlinovy škvarky
Mohla bych se snažit napsat odstavec jako z Culinarie Maďarsko, nebo naopak skromně přiznat, že nevládnu slovy natolik, abych vzdala dostatečný hold mému milovanému muži za to, jaké dokáže udělat škvarky. Ale o čem by pak ten článek byl, že? Takže se smiřte s tím, že se nedočkáte ani fundovaného chvalozpěvu s propracovaným receptem, ani dostatečné pokory. No a co? Třeba se vám povedou taky.
Můj počáteční přístup ke škvarkům se zcela shodoval se slovy manžela jedné mé kamarádky: „Vždyť to jsou kůže smažený v tuku. Jak jsi to kdy mohla jíst?“ A zatímco ona jako správná manželka škvarky nepozře, já se jako správná manželka rozhodla dát jim šanci. A dobře jsem udělala. Příprava škvarků je etuda pro dvě šikovné mužské (!) ruce, které je radost sledovat. Pokud nedělíte práce na mužské a ženské, váš problém. V opačném případě argumentujte po mém vzoru tím, že pečené kuře, grilované maso a škvarky prostě nikdy nemáte šanci zvládnout tak dobře jako vaše drahá polovička. Pak už zbývá jen pořídit syrové sádlo a máte vystaráno. Tuto část v ideálním světě můžete taktéž přenechat svému milovanému.
A protože svět není vždy ideální, dám vám pár rad. Nekupujte plstní sádlo – měkkou houbovitou hmotu, která uhýbá do všech stran a chybí jí vlastní tvar. Ne že by byla nějak zvlášť velká šance, že na něco takového narazíte. Culinaria Maďarsko tvrdí, že z tohoto sádla se dá udělat výborné pečivo. Na škvarky ale potřebujete pevnou bílou hmotu. Když v ní budou občas kousky masa, ničemu to nevadí. Maso při škvaření samozřejmě daleko překročí teplotu, kdy je ještě měkké a šťavnaté. Zároveň ale nedostane dost času, aby se vlákna zase uvolnila. Kdyby to byl velký kus masa, dalo by se říct, že v téhle fázi je velmi špatně připravené a spravíte to už jen dlouhým dušením. Ale u malilinkých škvarečků je vítaný rozdíl, když se občas některý kousek jen tak nerozplyne na jazyku a musí se chvilku žvýkat. Vás tenhle rozdíl samozřejmě uchvátit nemusí, ale pro mě to byl začátek lásky ke škvarkům.
Rozhodně to nebyla láska na první pohled. Až když jsem zjistila, že nejsou škvarky jako škvarky a na velikosti opravdu záleží, pokud je mám mít ráda, pustila jsem si je pomaloučku k tělu. A aby byl váš vztah ke škvarečkům patřičně vřelý, musí být i ony škvarky ještě teplé, jak mě můj drahý rázně ujistil. Se studenou na povrchu hnědou, vevnitř bílou hmotou, která se občas povaluje na řeznických pultech, si, prosím, vůbec nezačínejte. Pokud z nich nechcete dělat pomazánku, tyhle škvarky vám neposlouží.
Máte pořádný kus pevného sádla s kousíčky masa? Pro začátek tak kilo. Pak budete potřebovat ještě nádobu na škvaření, v Merlinově případě teflonovou pánev typu wok, hrnec na sádlo a cedník. Pokročilejší si můžou rovnou nachystat i zavařovačku na sádlo, talířek na škvarky a sůl. Tohle všechno si můj organizovaný muž chystá předem, protože na rozdíl ode mě dobře ví, že pak najednou nebude čas.
Sporné body jako mléko, víno, cibule, sádlo s kůží a tak vůbec cokoliv, na co ve škvarkových debatách narazíte, zkoušíme průběžně (moje zásluhy přicházejí na řadu až v ochutnávací fázi, ale nehodlám se o ně připravit). Zatím nic z toho nevedlo k výrazně lepším výsledkům než ta úplně nejprostší metoda, při které já mizím z kuchyně. Na začátku, dokud jsem ještě v kuchyni, důsledně dohlížím na to, aby Merlin nakrájel sádlo na co nejmenší kousky. Neměly by být větší než nehet na malíčku. Pochybuji, že to je mou přítomností, ale krájí důsledně na malé kousíčky, jako by věděl, že to je to pravé kouzlo, na němž závisí úspěch celého podniku. Jakmile se sádlo octne v pánvi nad plamenem, mizím jako pára nad hrncem. Kuchyní se line ne zcela opojná a podmanivá vůně. Zavírám se v pokoji a občas přijdu nakukovat a kontrolovat. Na samém začátku to moc slibně nevypadá.
Ale stačí vyčkávat a bez ustání míchat. Aspoň pokud z doslechu vím, opravdu se nevyplatí od škvarků odcházet. Nebojte se, že se umícháte k smrti, za čtvrt hodiny až dvacet minut byste mohli mít hotovo. Časový údaj nejsem ochotná zaručit. U másla jsem slibovala deset minut a sešlo se tolik reklamací, že za své časy se odmítám postavit. Zato podle barvy poznáte stav škvarků perfektně. Jak postupně zlátnou, vyškvařeného sádla na pánvi přibývá. Když začnou získávat požadovanou barvu, přestává na ně pro samé sádlo být vidět. A to je přesně okamžik, kdy opět můžu být užitečná. Hbitě přiskočím a ujmu se cedníku. Není radno podceňovat člověka držícího cedník, když lijete horké sádlo do hrnce. Je sice možné, že by to Merlin zvládl všechno sám, ale jak bych si pak mohla přivlastňovat zásluhy? Cedník včas nachystejte a nepouštějte ho z ruky. Abyste se pak nedivily, že se celá operace obešla bez vás!
Zároveň můžete dohlížet a kibicovat, sádlo se nesmí slít všechno. Když pod škvarky žádné nenecháte, dokonalosti nedosáhnete. Proměna od chvíle, kdy sádlo začne bublat, do chvíle, kdy je třeba jej slít, je značná.
Zatímco muž hlídá, míchá, kontroluje kvalitu a stupeň prosmažení, ujměte se dalšího veledůležitého úkolu, jímž prokážete, že kuchyně se bez vás neobejde. Přemístěte sádlo z hrnce do zavařovačky a odkliďte je někam, kde může nerušeně chladnout, aniž by je někdo vylil.
Když muž nazná, že dílo je dokonáno, chopte se zase cedníku a nechte ho slít zbytek sádla. Pozorujte, jak vaše lepší polovička přesype škvarky na talířek, můžete mu i podat sůl. Ovšem ukrást mu závěrečnou tečku – prosolení škvarků – je přísně zapovězeno. Tato výsada patří mistru, který škvarky připravil. Vy mezitím můžete ukrojit chleba. Pokud jej totiž neukrojíte teď, už se k tomu nedostanete. Talířek horkých škvarků oplývá zvláštní přitažlivostí. I náš mlsný syn při výběru mezi čímkoliv a škvarky důsledně volí škvarky se slovy: „Já chci jídlo!“
A je to tu!
Práce na mužské a ženské nedělíme, nebo je dělíme nějak jinak…ani nevím…se škvarky u nás bojuji já. A zrovna dnes se mi vůbec nepovedly, tak se můžu jenom závistlivě koukat
A u nás se škvarky vařily na zabíjačce venku v óóbrovském kotli a míchaly óóbrovskou vařečkou – obvykle dědečkova práce. I já neodolala a ochutnávala
Doma bych je ale asi nedělala. Krásný fotky Vladko!
A já budu za tu zlou a souhlasit s vEruskou, ze v byte skvarky nikdy nedelat. Venku nebo u maminky v kuchyni, to joooooooooooo
škvarky jsem škvařila jednou jedinkrát, my na ně doma zrovna moc nejsme, a škvařila jsem v mikrovlnce podle receptu od esmeraldy z labužníka – vřele doporučuji! Rychlá, čistá práce, sádlo nádherně bílé a škvarečky z pohledu labužníka eňo ňuňo.
Taky patřím k těm, co si na škvarky spíš než chlapa najmou mikrovlnku, ale píšeš to tak napínavě a poeticky, že to snad i podle tvého návodu někdy zkusím. Kdy si můžu přijet půjčit Merlina?
U nás se škvaří pokaždé, když zabíjíme, tzn 2x do roka. Jako malá pamatuju babičku, jak druhý den po zabijačce, hned od rána, topila v kamnech a na nich se škvařilo… Ten čmuch nám tehdy dost vadil
. Teď je to práce mého táty a je to folklór – děda je celou dobu nervní, říká, že letos tedy ty škvarky nic moc, nejsou křupavé, my ho přesvědčujem, že néé, že je vše v pořádku… A pak večer všichni ouvekám, přejedení těma skvělýma křupavýma s kousky masíka… A škvarková pomazánka…. A škvarkový mřížkový koláč… A neslané sádlo pomáhá Klárce na ekzém. Prase budiž velebeno, chřipka nechřipka 
.
Danielo, ale ty jsi úplně výjimečný případ. Tak schopných jedinců tu moc nemáme
vErusko i lucianko, já bych s tou venkovní kuchyní taky souhlasila, ale to bych ji musela mít. A škvarkový odér mi nevadí tolik jako když se smaží játra. Navíc ten výsledek za to prostě stojí
Pendo, Flo, mikrovlnka patří k pokusům. Taky jsme jí dali šanci a záhy zjistili, že to není nic pro nás. Mikrovlnka totiž nějakým záhadným způsobem vytáhne úplně všechno sádlo a výsledné škvarky jsou moc vysušené. Zkoušeli jsme to i s anglickou slaninou a ta se taky nadále bude škvířit na pánvi a ne v mikrovlnce. Tuk je nositel chuti a když tam žádný nezbude, jsou z toho piliny. Věřím, že někde existuje ten zlatý okamžik, kdy i z mikrovlnky je to dobré, ale je tak krátký a tak nevypočitatelný, že mi nestojí za to jej lovit. Navíc to není moje práce, že ano?
Kecko, sádlo je dobré na kdeco, od ekzému přes strie po spáleniny
Ale za zabijačkové škvarky má děda můj obdiv. Představa té šílené hory masa a tuku, co z prasete je, mě spíš děsí 
Nevím nevím, jak bych si s tím poradila.
Škvarky, škvarky, sádlo….. Já mám z toho článku takovou radost
A zrovna si říkám, jestli k tomu vývaru, co se chystám zítra vařit, přidám i škvaření škvarků. Blíží se máminy narozeniny, mohla by mít radost z křupavých kousků
Kdybyste někdo chtěli vyzkoušet „dietní škvarky“, posílám odkaz – nedělala jsem je, jen chutnala, jsou chuťově na jedničku a ještě Vás bude hřát pocit, že nejíte tak moc kalorickou bombu
http://www.labuznik.com/forum_posts.php?ID=31531
a ještě… kdo má ekzem, namažte si bebíčko sádlíčkem / před osolením /. Věřte , pomáhá.
Já jsem na škvarky použila pomalý hrnec. 2 kg sádla = dvě zavařovačky (0,5 l) sádla, jedna škvarků. Nemusíte u něj stát, stačí promíchat tak 1x za hodinu. Na štrůdl už si bez sádla netroufám, leda že si koupím lístkové těsto.
Ano, připojuji se, krásné fotky, úplně se mi sbíhají sliny.
Schytlik, od toho tu jsme
Rozdávat radost, úsměvy, a škvarkovou inspiraci 
Opět sklízím zásluhy za Merlinovu práci. Hloubavý čtenář, který nemá co na práci, by se možná zamyslel, proč mám tolik fotek, když v té kuchyni nejsem. Tak tady je vysvětlení: protože nefotím já 
Takže Merlinovým jménem děkuji všem, jste skvělé obecenstvo 
toffo, pomalý hrnec je dobrý tip. Já ho nemám, tak nemůžu potvrdit, ale vypadá sympaticky multifunkčně. Taky už jsem slyšela o variantě škvarky v domácí pekárně. Ale kromě mikrovlnky jsme žádné nestandardní typy přípravy nezkoušeli. Zatím zůstáváme u pokusů s nestandardními ingrediencemi
Naďo, ani fotky nejsou moje
Vyzkoušela jsem sádlo v pekárně a je skvělé – téměř bez práce – schválně koukněte:
http://www.brydova.cz/recepty/domaci-pekarna/177-sadlo-z-domaci-pekarny
Dělám kachní škvarky… Vykostit více kachen, z jedné to nemá cenu, z kachní „placky“ vždy vystřihnout kuchyňskými nůžkami prsíčka a stehna, zbytek nakrájet nebo taky nastříhat na kousky asi 2,5×2,5 cm a vyškvařit, postupně slévat sádlo. Nakonec škvarky lehce osolit.
Molie, to musí být luxusní. Ovšem co bych dělala se zbytkem několika kachen, to ještě budu muset vyřešit
u nás se taky dělávaly na zabíjačce v kotli – jednou sem si zkoušela míchnout tím pádlem..a vřele ráda to přenechám povolaným. dělali sme teda vždycky podstatně větší kusy, ale i tak…teplý škvarky..to je jako teplý uzený maso (ať už čistě jen maso, nebo rovnou špek) – neodolatelnýýý! škvarečky s čerstvým chlebem…slast!
Která z vás tu napsala, že dělá škvarky v mikrovlnce? Vždyť to muselo chutnat jako škvařený polystyren. Ženská, proboha – nejlépe uděláte, když si useknete obě ruce a už nikdy nevlezete do kuchyně. Ten, kdo vaří v mikrovlnce je ubožák a čuně. O škodlivosti mikrovln ani nemluvím.
Lukas, mírněte se, prosím, takové osobní soudy se sem vůbec nehodí.
Škvařit sádlo v mikrovlnce je velice rychlé a praktické, alespoň co se vyškvařeného sádla týká (jiná otázka samozřejmě je, jaký vliv mají mikrovlny na kvalitu tuku). Škvarky už jsou poněkud sporné a těm poctivě v kastrůlku vyškvařeným a bedlivě hlídaným nesahají ani po kůžičku.
Doporučuji vám, pro klid vaší duše, vůbec nechodit na jídlo do restaurací, protože 99 procent z podniků alespoň část jídla před výdejem v mikrovlnce dohřívá, obvykle přílohu, v horším případě celé jídlo.
Škvarky z mikrovlnky budou nepochybně chutnat hůř, když jejich tvůrce nevystihne okamžik, kdy je má vyndat. A v mikrovlnce je menší prostor pro odhadnutí výsledku než při „tradičním“ škvaření, takže člověk ten správný okamžik snadno prošvihne. Ale když se mi nepodaří tažený závin, vím, že si za to můžu sama, protože nemám dost praxe. Stejně tak i mikrovlnku považuji za užitečnou záležitost a pokud se člověku chce experimentovat a opravdu se v ní naučit vařit, určitě to má své výhody.
O škodlivosti mikrovln nemluvím, protože nemám čím podložit argumenty pro ani proti.
Mňamózní
Sehnala jsem kvalitní materiál, sádlo mělo na výšku tak 5cm, bylo krásně bílé a tak jsem dneska poprvé v životě dělala škvarky. Dobrovolně a bez mučení se přiznávám k použití mechanizace – domácí pekárny. Žádné nelibé vůně se během škvaření v podstatě nekonaly, přičítám to skvělé surovině a možná taky pomalejšímu škvaření v pekárně?