Pusťte “vůni” do kuchyně
Netuším, jak je na tom statisticky průměrný vodák dnes, ale za mých mladších let patřili ke každému splouvání vodního toku nevysychající láhev rumu, neutuchající dobrá nálada a nevonící pivní sýr. Nezanedbatelná položka číslo jedna – zásoba alkoholu – se doplňovala průbežně při zastávkách tak, aby hladina nikdy neklesla pod splavnou úroveň. Druhá podmínka – dobrá nálada – byla zajištěna skladbou účastníků zájezdu. Zlatý hřeb plavby – pivní sýr – vyčkával na svůj vrchol slávy ukrytý v uzaviratelné sklenici ve špičce lodi. V kombinaci s krajícem chleba se jedná o opravdu luxusní vodácký pokrm.
Nenutím vás vyrazit s pádlem a kanoí na nejbližší potok. O lahůdku (vyrobenou navíc v prostředí vlastní kuchyně) rozhodně nepřijdete, stačí když si připravíte:
- 4 balíčky (500 g) tvrdého tvarohu,
- 5 x 3 lžíce piva,
- 2 lžičky mleté papriky,
- 2 lžičky soli,
- mletý pepř,
k podávání:
- čerstvý chléb,
- cibule pokrájená na drobná kolečka.
Tvaroh nakrájejte na tenké plátky, rozložte je na větší talíř a nechte 4 hodiny při pokojové teplotě. Osolte a opepřete je, podle chuti posypte mletou paprikou. Kameninovou nádobu s víčkem pečlivě vymyjte teplou vodou a osušte ji. Pečlivě do ní naskládejte plátky tvaohu, přelijte první trojicí lžic piva, zakryjte pokličkou, zatižte ještě dřvěným prkénkem a nechte na teplém místě. Nazítří odklopte víčko a přilijte další tři lžíce piva. Opakujte tuto proceduru po následující 3 dny, až se zbavíte veškerého zlatavého moku. Pivaři využijí situace a každý z pěti dnů načnou novou láhev, jejíž zbytek následně „povečeří“. Standardní konzument piva může načatou láhev uchovávat v lednici a odlívat z ní postupně.
Po necelém týdnu ztratí tvaroh svou původní konzistenci a neutrální vůni. Navíc něco významně získá – velmi intenzivní vůni, až, slabější povahy prominou, sýrový zápach. Je čas přemístit ho do lednice a labilnějším členům rodiny naordinovat silnou rýmu, případně dočasnou ztrátu čichu. Servírujte s čerstvým pečivem, nejlépe chlebem a cibulkou pokrájenou na slabá kolečka.
P.S.: Pokud nebudete s tímto experimentem vpuštěni do bytu, vyčkejte do léta a vyražte na vodu. Tam chutná ještě stokrát více! A hlavně, na čerstvém vzduchu.
To zní úžasně. Už jen zkusit to s domácím tvarohem
A to bych asi i zkusila. Tvaroh už jsem dělala, když mi odmítl zhoustnout jogurt.
Vladko,
U nas doma se vyroba setkava jaksi s netoleranci az s nepochopenim. Nicmene, tvrdosijne si stojim za svym.
jen doufam, ze obyvatele vasi domacnosti jsou tolerantni k ruznym pachum, pripadne s otupenym cichem
Tak něco podobného z tvarohu domácí výroby mi před několika dny nabízela kamarádka. Přiznám se, nedala jsem si, mám problém s požitím něčeho, co mi nevoní, a už romadur je pro mě na hraně. Kamarádky se to moje odmítnutí dotklo (jí to hrozně chutná) a komentovala to slovy: kdyby se o tom psalo na Florentyně, tak si dáš, že? Tak já už asi fakt budu muset
Maryzo, ted uz je to vazne zavazek!
Markyzo, pobavila jsi mě
U nás je půlka domácnosti pro, druhá proti. Takže to někam zašiju, aby se mi na to nepřišlo, než bude hotovo. A pak si to sním
Na puntíkatý hrneček s modrou pokličkou, který se v koutku špajzu ukrýval také z mládí pamatuji, když se vždy pracovalo resp. vařilo, peklo s tvarohem, kousek se musel vyšetřit a HUP pod pokličku do hrnečku. Trochu kmínu, papriky a pokrm zrál, voněl, poklička málem skákala… a děda vždy na nás mrkl očkem a upaloval na zahradu do lehačky, z kapsy vyndal kus chleba, nožík… a už měl hodovačku. I slepice přilákal.
Děkuji, že jste ve mě vyvolaly tak krásné vzpomínky.
Ludmilko,
děkuji za krásnou vzpomínku. Můj hrneček s pokličkou sice není puntíkatý a neukrývá se ve špajzu – vystavuje se na poličce nad kamny – ale přesto si hodujícího dědečka živě představuji.
Díky!
Je zajímavé jak vůně všeho druhu vyvolávají vzpomínky. Tato dobrota se také vyráběla u mé babičky a dědy. Umístěna byla v květovaném hrníčku a jedli jsme ji na balkoně. Děda si k tomu nakrájel černou ředkev na průhledná kolečka, nechal si ji od oběda do večera „vypotit“ a večer, když se začalo stmívat a rozsvěcovaly se první světla, jsme hodovali. Kdeže loňské sněhy jsou.
Půjdu koupit tvaroh, takovou chuť jsem na tuto laskominku dostala.
Primula,
voňavé vzpomínky jsou ty nejkrásnější. Hmmmm…..