Čokoládu na vaření jsem vždycky, spolu s rumem, považovala za věrné obyvatele předvánoční kredence, připravené vždy vstoupit do hry. Extraligoví hráči to zřejmě nikdy nebudou, ale ve správných poměrech jsou schopni udělat dost radosti a zřejmě nezklamou. A tak jsem ji chtěla prozkoumat blíž a zjistit, jaká je její současná pozice v české kuchyni.

Protože jedním z kritérií tohoto spotřebitelského minitestu byla absolutní dostupnost v běžném obchodě jakékoliv velikosti, nevstoupily do něj žádné bio čokolády na vaření (např. Bio hořká čokoláda na vaření Vivani), které lze koupit pouze ve specializovaných obchodech větších měst a zejména v Praze. Cesta vedla tedy do běžných obchodů s potravinami. První pohled do regálů sice nabízí pohled, který by se mohl naskytnout Karlíkovi v továrně na čokoládu, při druhém a cílenějším pohledu je však potřeba porozhlédnout se hlouběji a to doslova do nejspodnějších polic. Nejčastějšími a nejdostupnějšími značkami jsou stálice trhu Orion a Figaro. Větší řetězce typu Tesco nabízejí značku Carla (výrobce Carla ve Dvoře Králové nad Labem).

Jak jednotlivé čokolády obstojí, jsem se rozhodla testovat v nejtradičnějším severoamerickém receptu na brownies. Už vidím, jak čokopuristé vytahují obočí a protáčejí oči, neboť na tento recept se tradičně používá čokoláda minimálně 70%, nebo ještě lépe 90%. Zásadním kritériem ale byla dostupnost v běžných obchodech, takže do této hry vstoupily čokolády, u kterých se na obalu (v různé kombinaci) objevuje spojení slov čokoláda a vaření:

• Carla Original, Carla – Czech choco (100 g, 12,50 Kč): retro obal skrývá tmavě hnědý až černý silný čtverec čokolády. Plát téměř centimetrové výšky se velmi špatně láme a seká, rozpustnost je však rychlá, vzniklá hmota je velmi hladká.
• Orion (100 g, cca 17 Kč, 200 g cca 30 Kč). Na přední části obalu se sice vyskytuje spojení „Orion na vaření“, na zadní však „tmavá kakaová poleva“. Klasická tabulka obdélníkového tvaru je balena ve staniolu a papíře; ten obsahuje tipy na pečení. Ze tří testovaných čokolád je nejsvětlejší, hůře se láme, rozpustnost je dobrá. Obsahuje 28,5 % kakaové hmoty.
• Figaro (100 g, cca 13 Kč): tradiční tabulka výrazně tmavě hnědé barvy je uložena v praktickém znovuuzaviretelném obalu, dobře se láme a rovněž bezproblémově rozpouští. Obal nabízí popis „čokoláda na vaření“ a „hořká čokoláda“. Obsahuje 35 % kakaové sušiny.

Všechny tři sledované značky obsahují jako hlavní ingredience cukr a kakaovou hmotu, sójový lecitin E476, (což bio čokolády neobsahují). Záměna spojení hořké čokolády, polevy a čokolády na vaření je ale zarážející případ volného nakládání s pojmoslovím a čokoládovou terminologií. Obsahovými synonymy evidentně nejsou a myslím, že hloubavějšího zákazníka mohou v rámci použití na jednom obalu mást.

A výsledek? Upečené brownies byly vláčné a vlhké, avšak nepatrná pachuť byla přítomná (a to u každé z testovaných čokolád). Ta se nevyskytuje u vysokoprocentních čokolád – ty tedy opravdu stojí o několik stupňů výše. Ovšem to už se dostávám do míst, kde srovnávám nesrovnatelné. Čokolády na vaření bych proto doporučila na drobnější úkony a ne na tak „čokoládově velkorysé projekty“, jakými brownies bezesporu jsou. Máte-li však v plánu drobné ozdoby a malé čajové pečivo, směle se do nich s čokoládou na vaření pusťte. Anebo ji vemte na milost už jen proto, že se blíží Vánoce, čas velkorysých gest.