Kdybychom po vzoru populární doktorky Cajthamlové vyskládali na stůl potraviny patřící do průměrného jídelníčku vysokoškolského studenta, nenašli bychom na něm téměř žádnou zeleninu, zato hodně čínských polévek v pytlíku, českých polévek v pytlíku, sladkostí a piva. Tuto směsici by ve zkouškovém období zpestřilo ještě velké množství kávy a redbullů. Požádali jsme několik studentů, aby týden zapisovali, co jedli, a když přidáme ještě vlastní studentské zkušenosti, můžeme směle prohlásit, že studentská strava není ani nápaditá, ani vyvážená, ani v souladu s požadavkem vysokých duševních výkonů úměrných stupni a náročnosti studia. Lépe ji charakterizují pojmy jako je monotónní (první dny v týdnu se několikrát jí ohřáté jídlo z domova, další dny třeba rohlíky a jogurty, nebo jen rohlíky), nepravidelná (tradiční dělení denního jídla na snídani, oběd a večeři je v rámci studentského jídelníčku nemožné) a nezdravá (pokud za zdravé nepovažujete smažené jídlo z menzy třikrát v týdnu, kotlíkové směsi s lacinými salámy oblíbené pří víkendovém kolejním vaření, a pizzu nebo gyros z hladového okna, často zaskakující za oběd nebo večeři).
 

Populární zkazky s příchutí gastronomického hororu, v nichž má hlavní roli pojídání psích konzerv, párky vařené v kávovaru a polévka v rychlovarné konvici, či rýže s pomazánkovým máslem, už v tomto světle nevypadají tak neuvěřitelně. Zdá se, že jídlo je v průměrném studentském žebříčku hodnot asi někde mezi rodinnou oslavou a prázdninovou brigádou. Nelze se mu vyhnout, ale netřeba na něj plýtvat časem a energií. Špatně vybavená kuchyňka sdílená s celým patrem koleje nebo několika spolubydlícími na privátu, zvlášť pokud si na čistotu a pořádek věru nepotrpí, možnost přípravy hodnotných a nutričně vyvážených jídel navíc poněkud ztěžuje. Společná lednička, večer co večer se proměňující ve vděčný cíl hladových nájezdů, při nichž alkoholem a lehkou drogou posilněný kolega přestává rozlišovat pojmy „moje“ a „cizí“, také neláká k plnění kvalitními potravinami. A potřeba trávit při vaření delší čas, než je nezbytně nutné na ohřátí vody v rychlovarné konvici a zalitím instantního pokrmu, nejspíš přichází až s přibývajícími léty.
 

 Šťastlivci, kteří nebydlí na koleji a disponují průměrně vybavenou a relativně čistou (byť sdílenou) kuchyní a ledničkou, mají většinou k vaření o něco bližší vztah. Nedá se říct, že by si připravovali jídla o třech chodech a svíčkovou s knedlíkem u nich uvidíte také jedině v pondělí, když je budou vybalovat z balíčků, jež jim připravila starostlivá maminka, ale občas se pustí i do neinstantních experimentů. Jejich jídelníček se například rozšiřuje o kuřecí maso na několik způsobů. Promícháním s mraženou zeleninou a sójovou omáčkou vzniká čína. Pokud přidáme rýži , vytvořili jsme rizoto (většinou dochucené kečupem, pravděpodobně nejoblíbenější součástí studentské stravy). Hodně oblíbený je také přírodní kuřecí plátek s rýží, kuchařské hvězdy se občas zmůžou i na kuře pečené.
 

Suverénně nejčastější položkou v jídelníčku průměrného studenta, ať už bydlí na privátě, nebo na kolejích, jsou těstoviny. Vedou špagety s kečupem a sýrem, těsně následované smetanovou nebo sýrovou omáčkou a směsí „co dům dal“. Podobně univerzální hvězdou studentské kuchyně je rýže.V kuchyních námi sledovaných studentů vznikaly občas dosti nečekané kombinace: od klasického českého rizota, kterému dominuje levná uzenina a (překvapení!) kečup, přes rýži s různými druhy mražené zeleniny a cibulkou, rýži s kečupem a sýrem, až po rýži se sardinkami nebo s hráškem a smetanou.
 

Gurmánskou inspiraci ve studentské kuchyni zkrátka neradno hledat. Nesčetné příklady naštěstí ukazují, že s výše popsaným stravovacím režimem jde těch několik let bez větších následků přežít, v rámci zachování fungování vlastního těla i mozku je však lepší vracet se k němu jen v nutných případech, za něž je možné uznat jen rozvod a z něj vyplývající (krátkodobé!) zpustnutí, případně čtrnáctidenní pobyt v chorvatském bungalovu s omezeným rozpočtem.