Balada o studentovi
Kdybychom po vzoru populární doktorky Cajthamlové vyskládali na stůl potraviny patřící do průměrného jídelníčku vysokoškolského studenta, nenašli bychom na něm téměř žádnou zeleninu, zato hodně čínských polévek v pytlíku, českých polévek v pytlíku, sladkostí a piva. Tuto směsici by ve zkouškovém období zpestřilo ještě velké množství kávy a redbullů. Požádali jsme několik studentů, aby týden zapisovali, co jedli, a když přidáme ještě vlastní studentské zkušenosti, můžeme směle prohlásit, že studentská strava není ani nápaditá, ani vyvážená, ani v souladu s požadavkem vysokých duševních výkonů úměrných stupni a náročnosti studia. Lépe ji charakterizují pojmy jako je monotónní (první dny v týdnu se několikrát jí ohřáté jídlo z domova, další dny třeba rohlíky a jogurty, nebo jen rohlíky), nepravidelná (tradiční dělení denního jídla na snídani, oběd a večeři je v rámci studentského jídelníčku nemožné) a nezdravá (pokud za zdravé nepovažujete smažené jídlo z menzy třikrát v týdnu, kotlíkové směsi s lacinými salámy oblíbené pří víkendovém kolejním vaření, a pizzu nebo gyros z hladového okna, často zaskakující za oběd nebo večeři).
Populární zkazky s příchutí gastronomického hororu, v nichž má hlavní roli pojídání psích konzerv, párky vařené v kávovaru a polévka v rychlovarné konvici, či rýže s pomazánkovým máslem, už v tomto světle nevypadají tak neuvěřitelně. Zdá se, že jídlo je v průměrném studentském žebříčku hodnot asi někde mezi rodinnou oslavou a prázdninovou brigádou. Nelze se mu vyhnout, ale netřeba na něj plýtvat časem a energií. Špatně vybavená kuchyňka sdílená s celým patrem koleje nebo několika spolubydlícími na privátu, zvlášť pokud si na čistotu a pořádek věru nepotrpí, možnost přípravy hodnotných a nutričně vyvážených jídel navíc poněkud ztěžuje. Společná lednička, večer co večer se proměňující ve vděčný cíl hladových nájezdů, při nichž alkoholem a lehkou drogou posilněný kolega přestává rozlišovat pojmy „moje“ a „cizí“, také neláká k plnění kvalitními potravinami. A potřeba trávit při vaření delší čas, než je nezbytně nutné na ohřátí vody v rychlovarné konvici a zalitím instantního pokrmu, nejspíš přichází až s přibývajícími léty.
Šťastlivci, kteří nebydlí na koleji a disponují průměrně vybavenou a relativně čistou (byť sdílenou) kuchyní a ledničkou, mají většinou k vaření o něco bližší vztah. Nedá se říct, že by si připravovali jídla o třech chodech a svíčkovou s knedlíkem u nich uvidíte také jedině v pondělí, když je budou vybalovat z balíčků, jež jim připravila starostlivá maminka, ale občas se pustí i do neinstantních experimentů. Jejich jídelníček se například rozšiřuje o kuřecí maso na několik způsobů. Promícháním s mraženou zeleninou a sójovou omáčkou vzniká čína. Pokud přidáme rýži , vytvořili jsme rizoto (většinou dochucené kečupem, pravděpodobně nejoblíbenější součástí studentské stravy). Hodně oblíbený je také přírodní kuřecí plátek s rýží, kuchařské hvězdy se občas zmůžou i na kuře pečené.
Suverénně nejčastější položkou v jídelníčku průměrného studenta, ať už bydlí na privátě, nebo na kolejích, jsou těstoviny. Vedou špagety s kečupem a sýrem, těsně následované smetanovou nebo sýrovou omáčkou a směsí „co dům dal“. Podobně univerzální hvězdou studentské kuchyně je rýže.V kuchyních námi sledovaných studentů vznikaly občas dosti nečekané kombinace: od klasického českého rizota, kterému dominuje levná uzenina a (překvapení!) kečup, přes rýži s různými druhy mražené zeleniny a cibulkou, rýži s kečupem a sýrem, až po rýži se sardinkami nebo s hráškem a smetanou.
Gurmánskou inspiraci ve studentské kuchyni zkrátka neradno hledat. Nesčetné příklady naštěstí ukazují, že s výše popsaným stravovacím režimem jde těch několik let bez větších následků přežít, v rámci zachování fungování vlastního těla i mozku je však lepší vracet se k němu jen v nutných případech, za něž je možné uznat jen rozvod a z něj vyplývající (krátkodobé!) zpustnutí, případně čtrnáctidenní pobyt v chorvatském bungalovu s omezeným rozpočtem.
Na rýži se sardinkami mám studenstké a děsně romantické vzpomínky. Chutnalo to báječně, nekecám
Jen nevím, jestli to nebylo proto, že jsem ji jedla se svou tajnou láskou?
Musím se zastat menzy, jídla jsou tam levná, dobrá a rozmanitá. Aspoň v té brněnské rozhodně. Že si tam někdo třikrát týdně dává smažený sýr, to už je podle mě jeho věc
Tu rýži se sardinkami musím vyzkoušet, nezdá se mi to jako úplně příšerná záležitost, navíc mám ráda rýži a do ní kydnout tuňáka, něco čerstvých bylin a můžu se přecpat k prasknutí
Já jsem si taky vzpomněla na rýži s tuňákem, nezdá se mi to jako tak hrozná kombinace. Ale se sardinkami, to mi přijde zvláštní… A vzpomněla jsem si na porozvodové vaření jednoho mého známého, které teda vyplývalo hlavně z jeho nulových kuchařských zkušeností, na ovocné knedlíky se snažil v kastrůlku si rozehřát pomazánkové máslo
Já mám sardinky ráda a když můžou být na pizze, proč ne s rýží?
Je špatné a strašně ošklivé bavit se na úkor nešťastníka, ale to pomáslo na knedle mě rozesmálo 
Schnytlik: no ony to byly ještě ke všemu sardinky v tomatě, které jinak vůbec nejím
Pomazánkové máslo je hezké. Ale teď tu běží v televizi reklama, kde se s něčím podobným vaří – dělají se z toho omáčky k masu. Pokaždé mi přitom běhá mráz po zádech a vrhám se po ovladači.
Flo: To jako VÁŽNĚ? A mám na mysli obojí
))
Florentyna: Tak to už bylo skoro jako byste si tam přidali kečup. Dokonale studentské!
Makinka: No, přiznám se, že po zážitcích, které jsem loni v menze na Moraváku měla, jsem se tam potom už nic jiného než smažený sýr neodvážila pozřít
Ten kečup mě taky napadl. Nebo je tomatová omáčka k sardinkám fakt z rajčat
?
Zuska: Smažený sýr v menze, to je opravdové peklo, které předčí jedině hranolky, které se k němu (řádně gumové a vychladlé) podávají
Schnytlik: vážně, sardinky v tomatě mi vůbec nechutnají
(až tu reklamu zase uvidím, poznamenám si někam značku té věci)
Kdyz to tak čtu, nedá mi to a musím se mě a dalších studentů taky trochu zastat:o) Studuju pátým rokem 2.LF a asi mám štěstí, že mě rýže se sardinkami nebo něco na ten způsob nikdy nepotkalo. Také polévky z pytlíku za tu dobu uvařené by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Naštěstí mám vlastní kuchyn, varim rada a myslim si, ze i zdrave. A kdyz se rozhlédnu o přestávce..všude samé ovoce, samá zelenina. Snad na tom nejsme tak spatne. I když s tou colou, kávou a redbulem během zkouškového máte svatou pravdu:o)
Yenny: ona ta vlastní kuchyň je podle mě dost velkým předpokladem k rozumnému vaření. Asi máš opravdu štěstí. Ve sdílené kuchyňce, kde se dá sotva najít čistý neobsazený kastrůlek, se člověk do příliš mnoha dobrodružství (nalezení čistého prkénka na nakrájení rajčat například) pouštět nemůže a pak ať žijí pytlíkovky
A na ty sardinky mi nesahejte, ty jsem jedla někde na privátě, takže výmluvy stran kuchyně nepřipadají v úvahu. Mám pocit, že v tom jídle ještě figurovalo sójové maso a že největší zábava byla všechno sníst s pomocí hůlek…
Taky se musím zastat nás, studentů. Nevím, nakolik se jedná o náhodu, ale já mám ve svém blízkém okolí dost osob, kterým na stravě záleží a některé z nich (včetně mě – jinak bych se asi k tomuto článku ani nedostala) dokonce vaření šíleně baví. Několikrát do měsíce pořádáme kulinářské večery. (Přiznávám, že bydlíme na privátech – představa společné kuchyně mě děsí :-O ). Náš rozpočet je samozřejmě omezený, kuchyňské vybavení ještě víc, ale i tak pořádáme běžně večery s chilli con carne, lasagnemi, palačinkami (několik druhů polev, náplní, domácích marmelád nesmí chybět) nebo s pravým segedínským gulášem (nikoli od maminky!
) Často nezůstane u jednoho nebo dvou chodů – právě před několika týdny se kamarádka zbláznila a připravila pro nás italskou večeři snad o pěti chodech (při vzpomínce na to se mi sbíhají sliny ještě dnes 
) A to je naše kuchyně šíleně malá (aspoň na můj vkus – co by za to kolegové na kolejích asi dali…) Já osobně si (a přítelovi a on zase mně) vyvařuju i i mimo tyto „žrací“ večírky. Musím přiznat, že těstoviny našemu jídelníčku vládnou (kvůli jejich ceně to ale není, prostě je milujeme a spaghetti carbonara můžeme jíst tři dny po sobě 
)
Trochu jsem se nechala unést. Měla jsem ale potřebu reagovat a promluvit i za tu (přiznávám, že asi méně početnou) stranu studentů-labužníků
A k těm brněnským menzám – občas zajdeme do menzy na právech. Byly doby, kdy jsme tam chodili i několikrát týdně. A musím říct, že mi tam chutnalo a chutná (až na brambory – několikrát jsem jim šanci dala, ale už nikdy víc
) . Ale je pravda, že na rektorátě jsem byla jednou a tam si nedám nejen brambory ale nic. Maso tlusté, kuchařky nepříjemné a celkový dojem dost hrozný 
Je pravda, že taky pociťuji, že dnešní studentská generace se tak nějak víc zajímá o své zdraví a víc o stravě přemýšlí…je to dáno dobou, kdy je zdravá výživa, BIO, vegetariánství apod. více diskutována a propagována. Mnoho studentů potkávám i na obědech v Country lifu
Yenny, Fabienne, Tyna, Makinka: Samozřejmě je článek o průměru (žila jsem 6 let na různých brněnských kolejích a jídelníčky dodalo několik studentů různých oborů), nikoli o výjimkách. Věřím, že zvláštně starší studenti, nebo studenti oborů majících co do činění s medicínou se stravují zodpovědněji – i když vyfocená sbírka pytlíkovek pochází právě ze zásob studentky výživy
. Možná to souvisí i s celospolečenským trendem, kdy vzdělanější lidé na svou stravu více dbají a věnovat se jídlu (a pořádat kulinářské večery nebo o něm psát 
) se stalo regulérním koníčkem.
Ja sa tiež zastávam študentov. Hodne dievčat v mojom okolí skutočne dbá na zdravú stravu. Ja osobne sa snažím tiež jesť dostatok zeleniny, ovocia a mliečnych výrobkov, od jogurtov po syry, kyslé mlieko.. Zrovna som si robila mesačný rozpočet a na stravu miniem cca 1200-1400Ck mesacne, zahŕňa sice par asi 10obedov v menze ale inak varím. Obecne poznám hodne mužov, ktorí skutočne konzumujú rohlíky so salámou alebo parížskym šalátom takmer každý deň a vôbec im to nevadí..
LegionelkaM: Další lepší zprávy o studentské stravě! Že by ta dělící čára nevedla mezi obory studia, ale pohlavími? Je pravda, že ty největší kuchařské bizarnosti pocházejí spíše z chlapeckých kuchyní. Na druhou stranu, jestli někdo na kolejích skutečně vařil (a o víkendu pekl bábovku), nebyly to dívky…. Ten váš rozpočet je obdivuhodný, přiznávám, že výdaje za jídlo se mi nějak nedaří držet na uzdě – no většinou za to může občas oběd v restauraci a často kafíčko.
Tenhle rozpočet bych taky chtěla
Přidávám se k obdivnému spouštění čelisti až na zem 
Legionelko, kde vaříte? Na koleji nebo na privátě?
Co se týče dělící čáry, umístila bych jednu mezi pány a slečny, druhou, velmi výraznější, mezi kolej a privát. V kuchyni, o kterou se dělím se třemi lidmi, které znám, se funguje úplně jinak než v kuchyni, o kterou se dělím s třiceti lidmi, které neznám
To je přesně ono – taky jídlo považuju za koníček, navíc kterému se snadno propadá. Ráda vařím – příteli nebo rodičům a sestře, která je můj nejnadšenější strávník. Vařím italskou kuchyni a do zmiňované svíčkové se taky občas ráda pustím, čtu foodblogy, sbírám kuchařky… do menzy nechodím-mám totiž ráda stoprocentní přehled o surovinách a způsobu přípravy. Na jídlo mám taky tak 1200-1500 Kč měsíčně + ovšem kvalitní, dobrá káva na presso – radost a drobný luxus, bez kterého se neobejdu;o)
Tak to mi tedy všechny řekněte, zda omezený rozpočet na jídlo vede k nakupování ne zrovna nejkvalitnějších surovin, nebo jen k uskromnění co do velikosti porcí? Jak to dokážete zvládnout? Zrovna nějak přemýšlím o tom, kolik naše rodina za měsíc projí, a dobírám se k hrozivým číslům (a tajně doufám, že to je tím, že je v Rakousku cenová úroveň potravin dvakrát tak vysoko, co v Česku).
Florentyna: Nepochybně je to eurem
Yenny: Teď je otázka, jestli vaření pro více lidí a v normálně vybavené kuchyni je ještě možné zahrnout do pojmu „studentská strava.“ ? Jídelníček partnerů, kteří spolu žijí na privátě, bude určitě jiný než jednotlivce na kolejích, který mimo jiné řeší, jestli se časově i finančně vyplatí složitěji nakupovat a vařit pro jednoho, nebo pořizovat nějakou kuchyňskou výbavu. I když ten váš rozpočet studentský určitě je, a stejně jako ostatní budu vděčná za tipy, jak se do takových nákladů vlézt.
I když mám sice tu vybavenou kuchyn, ziju sama, a absolutni vetsinou chystam jidlo jen pro sebe, takže si myslim, ze to s uspechem lze povazovat za formu studentske kuchyne. Dva a pul roku jsem bydlela na koleji a nezda se mi, ze by se tam moje jidelni zvyklosti moc lisili od soucasnych. I kdyz je pravda, ze v te dobe jsem se do velkeho vyvarovani nepoustela. Ty naklady mi nepripadaji nejak male..pravda je, ze nejsem zadny jedlik co do mnozstvi. Myslim si, ze kdyz clovek nechodi do restauraci, a nekupuje vseho zbytecne velke mnozstvi, ktere pak nespotrebuje, da se to v pohode zvladnout.
Omlouvam se za hrubku. LIŠILY:o)
Florentýno, já se taky dostávám k hrozivým číslům a to do toho započítávám obě děti, i když jedno jí zatím jenom finančně nenáročné kašičky. Co budu dělat, až z nich budou žraví puberťáci?
Nechci se dotknout, ale sama říkáte, že na koleji jste tak nevyvařovala. A v tom je právě ten posun.
Yenny, rozpočty nechápu, obdivuju a vám ještě nepřipadají malé? Říkat, že strava s vybavenou kuchyní a bez ní je přibližně stejná, je asi totéž, jako tvrdit, že žít bio není dražší než konvenčně. Je to hezká fráze, ale když jde člověk dost do hloubky, nemůže tomu věřit
A teď se obracím na přítomné nestudenty – opravdu jsou tyhle náklady na jednoho člena domácnosti normální? Nebo to studenti nějakým zázrakem zvládají žít z peněz, které ostatním prostě nevystačí? Dejme tomu 1500 na osoby, tři osoby… tak to nedojdu ani do půlky měsíce
na mě nemáte – já se dobírám k šííííleným číslům a to jsme jen 2!!! Ale rozhodně to není kvantitou ale kvalitou…přítel se stále ptá, kam mizí můj měsíční plat….no holt jsem trochu přes tu stravu blázen – přiznávám….
Raději v debatě nad rozpočtem na kuchtění mlčím! Uf, je to šílené. Tyno, nezalozime si kliniku na leceni tohoto typu blaznovstvi?
Yenny: Právě to množství kupovaných potravin mi přijde u vaření pro jednoho jako problém: potřebujete do něčeho dvě deci mlíka, které jinak nepijete a je třeba koupit celou krabici, podobně se to má s vajíčky, nědělitelnou zeleninou i mnohem dražšími surovinami. A jíst týden totéž jednoho taky nebaví. Jak tohle řešit?
Florentyno, Vladko, Tyno, Lucianko, už k Výdajům za jídlo máme vlákno na fóru: http://forum.florentyna.cz/index.php/topic,565.0.html.
Týno, ty to máš v popisu práce.
Lucianko, chtěla jsi říct kliniku na léčení, nebo kliniku pro rozvoj obdobných úchylek u ostatních?
Rozvoj!
Zdravim, tak co sa tyka toho rozpoctu, ked varim, tak aj pre priatela, aspon teda cez vikend. A inak som taky maly cloviecik, ja toho moc nezjem, som vlockovy a jogurtovy typ, ked si tak zrekonstruujem moj jedalnicek- snidane- treba vlocky a jogurt + ovocie, obedujem v menze pripadne varim /kuracie maso najcastejsie/ a na veceru mam nejake kvalitnejsie pecivo – za to si rada priplatim urcite nie klasicke biele rohliky, syr, sunku nebo nejake pomazankove maslo a zeleninu nebo opat ovocie. Samozrejme, obcas zajdem do restaurace napr. na menučko alebo aj na kafe a zakusok. Ale vo vseobecnosti radsej konzumujem lahsie a zdravsie jedla. Moji rodicia tiez minaju na potraviny obrovske ciastky, bezomna su doma aj tak 4, ale ja napr. tie veci co jem doma, osobne nenakupujem. Nepotrebujem to.
Takže instatní záležitosti, abych to shrnula, mají tyhle výhody: jsou relativně rychlé, dají se realizovat ve sdílené kuchyni, moc nestojí a hlavně se z nich skvěle vaří pro jednoho. Čerstvými surovinami se tomuto podle mě dá konkurovat, jen když člověk opravdu hodně chce, jako například Legionelka, Fabienne nebo Yenny.
A studentské hody? Co já pamatuju, tak i u nás na koleji bývaly, ale jen v případě, že se na jejich přípravě i rozpočtu podílelo víc osob.
Jenže samozřejmě, Legionelka, Fabienne i Yenny mají vlastní kuchyni, nebo sdílenou s rozumným počtem lidí. Kuchyni na privátě nutně počítám jako vlastní. To se s kolejí nedá srovnat. A ve chvíli kdy člověk má ledničku a sdílí ji jen s lidmi, od kterých ví, co čekat, může si čerstvé suroviny dovolit. Na koleji bez ledničky se k tomu přidává logistika kdy co koupit a hned zpracovat, když to není kam uložit. To je další plus pro trvanlivé pytlíky.
Vladka: Ano, to beriem. Ale osobne poznám veľa ľudí, čo zdieľajú kolej s celým patrom a nerobí im problém si uvariť aj zložitejšie jedlá. Chladničku majú ale vlastnú.
Můj rozpočet za jídlo také myslím nepřesáhne těch 1300-1500 Kč. Nikdy jsem to nepočítala, tak je to jen hrubý odhad. Chápu údiv ostatních nad touto částkou. Jenže když mám měsíční rozpočet cca 5000Kč, tak to ani jinak nejde
Hodně peněz jde na dopravu, jiné zase na psa… Až budu vydělávat několikanásobky, tak už taky nebudu tolik přemýšlet nad tím, co do košíku hodit. A hlavně se člověk bohužel musí vzdát těch luxusnějších výrobků (nebo si je dopřávat jen v omezené míře). Tak ráda bych si chodila vybírat do specializovaných italských/řeckých/španělských obchodů s jídlem, bohužel to je pro mě nedostupné 
A jak se snažím nakupovat a vařit zalevno a zároveň chutně a bez pytlíků? Většinou jíme celkem levná jídla jako jsou polévky, jednoduchá rizota, těstoviny (zapečené, s omáčkou, těstovinové saláty), sezónní zeleninu apod. Na těstovinách třeba nešetřím, kupuju jen semolinové a kvalitní, jinak je z toho právě ta „studentská šlichta“. Taky se od tohoto semestru snažím dělat velké nákupy (asi dvakrát do týdne), kdy si projedu, co je v akci v supermarketu, připravím si pár jídel, která chci během tří čtyř dnů vařit a snažím se přitom kombinovat recepty, abych nevyhazovala zbytečně načaté potraviny, což se bohužel stávalo
Pak už jen dokupuju každý den pečivo. Ušetřím tak čas, kdy bloumám po obchodě každý den, nevím co uvařit a navíc házím do košíku různé mňamky.
Prostě jsem si zvykla, že do několika málo surovin investovat můžu a do jiných prostě ne. Taky je nutno dodat, že nekupujeme žádnou balenou vodu, jen šťávu, a že třeba vůbec nepijeme kávu, což bývá taky docela výrazná položka. Naopak si neodpustíme občasné posezení v hospůdce nebo v restauraci nad dobrou večeří.
Samozřejmě nemůžu ani pomyslet na to, že budeme jíst bio, protože to bysme jedli většinu měsíce asi jen bio chleba
Zapomněla jsem dodat, že asi pět šest dní v měsíci trávíme doma u rodičů, kde samozřejmě jíme za „cizí“ peníze
Jinak s vámi musím souhlasit v tom, že kdybych žila na koleji, tak u mě vítězí menza a asi bohužel i instatní jídla. Když vařím, dávám si záležet, baví mě to, ale vařit narychlo, abych uvolnila místo dalším hladovým, to bych asi nezvládla. Navíc mám ráda při vaření pořádek (alespoň na jeho začátku
) a ten se v kuchyni pro dvacet lidí (nebo víc? Nemám představu) udržet prostě nedá 
Fabienne: Uplne s Tebou souhlasim, zijeme koukám podobným způsobem, i ten měsíční rozpočet máme zhruba stejný:o) Akorát já preferuju kafe a Ty ty hospůdky:o)
Navíc je pravda, že u rodičů trávím přibližně každý druhý víkend – a dost našeho vlastního jídla např. ovoce nebo vajíčka si taky vozím od nich.
Ptala jsem se včera mamky, jak to s jídlem na vysoké škole dělala ona, bydlela celých 5 na koleji v Brně, tak si mohla „studentské kuchyne“ užít dosyta a dozvěděla jsem se věci, ze kterých mi stály vlasy hrůzou na hlavě. Ona každý víkend jezdila k rodičům a vždycky se tam nacpala úplně k prasknutí a to takovým způsobem, že jí bylo špatně ještě v úterý, takže pondělí a úterý nejedla nic, ve středu si koupila jogurt a 3 rozhlíky a do konce týdne si se spolubydlící na koleji vařily jenom puding, protože obě „držely dietu“ a proto tam žádné jiné jídlo neměly. Takže v pátek měla příšerný hlad, když jela k rodičům, kde zase celý víkend projedla….:o))))
Na kolejích jsem nikdy nebydlel, studuju v rodném městě, ale mám tam dost kamarádů, takže o tom něco vím.
Co se týče dělení podle pohlaví – podle mých zkušeností jsou mezi studenty větší tendence k extrémům, než mezi studentkami s tím, že hoky pokud obvykle nevaří alespoň stravu doplňují čerstvým ovocem a zeleninou, kluci jsou schopni toto zcela vynechat. Na druhou stranu kluci častěji berou vaření jako koníčka.
Co se týče dělení privát x kolej, jako hlavní faktor bych viděl ani ne tak kolej vs privát ale to, jestli jsou spolubydlící tak blízcí kamarádi, že jedí dohromady, nebo zda jede každý za své a dále objem lednice a mrazáku (a vůbec skladovacích prostor pro potraviny) na osobu. Koleje s kuchyňkou na patře jsou samozřejmě dost mimo, ale lepší koleje mívají kuchyňku společnou na buňkách pro cca 4-6 lidí. tam je to jako privát.
Já vařím rád, ale uvařit jednu porci něčeho složitějšího mi téměř nikdy nestojí za to. To pak jsou taky častým jevem těstoviny s omáčkou z lahve (v mém případě většinou soba s tonkatsu nebo podobnou omáčkou, kuskus s tuňákem a zeleninou atd.).
Když jsem doma třeba čtrnáct dní sám, žeším to tak, že uvařím minimálně 4 porce – jednu sním hned, druhou nechám v lednici na druhý den a 2 jdou v jednoporcových krabičkách do mrazáku s tím, že je rozmrazím a ohřeju až nebudu mít chuť nebo čas vařit. Jenže tohle na privátě, kde je na 6 lidí lednička s mrazákem o velikosti jednoho šuplíku prostě nejde. Další komplikace je úložný prostor pro věci, kterých do jídla nejde celé balení a zásoby – vařit s minimálním prostorem v lednici a mrazáku vyžaduje daleko častější nakupování.
Co se týče rozpočtu, nemám moc představu a raději to nepočítám. Ono by to taky šlo těžko, když bydlím u rodičů a tím pádem někdy nákup zaplatím já, někdy oni… Čeká mě odstěhování do vlastního, jsem docela zvědavej k jakýmu číslu potom dospěju.
Co se týče levnosti/drahoty surovin, je to se mnou jak kdy – zjistil jsem že u něčeho to moc nepoznám, takže klidně sáhnu po nejlevnější verzi, u něčeho si naopak rád připlatím za kvalitu.
Obecně raději šetřím na receptech, než na surovinách – když potřebuju šetřit, radši uvařím něco ze surovin, které jsou obecně levné i když jsou kvalitní (dobrý jsou na tohle třeba polívky), než abych dělal nějaký „luxusní“ recept z ne moc kvalitních surovin.
Yenny tak nějak sem to praktikovala i já
Ale místo pudingu byla instantní polévka do hrnku:D
Kytko: to je parádní náhled do studentské kuchyně, líp to snad ani analyzovat nešlo. Přístup k vaření a výběru surovin ti může leckdo závidět.
Nějak mě to vrhlo asi tak o deset let zpátky do sentimentálních kolejních vzpomínek. Měla jsem to štěstí, že jsme na koleji 4 sdíleli jednu docela vybavenou kuchyňku, vařili jsme si navzájem a kluci : holky tvořili zcela vyrovnaný poměr. Tehdy jsem začala sbírat recepty, pokud se dobře vzpomínám…
Yenny: to je teda hodně drsný příběh…
Taky mi to tak přijde. Naštěstí studentské roky přežila ve zdraví i tímto stylem,akorát říkala, že za tu dobu docela dost zhubla, což mi přijde úplně neskutečné. Vždycky jsem myslela, že nepravidelné jídlo a střídání hladovění a přecpávání je kombinace pro tloustnutí.
39: Díky za pochvalu, samozřejmě mám v zásobě i vlastnoručně vyráběné hrůzy, ke kterým bych se styděl přiznat, ale jinak to jde – holt rád v kuchyni experimentuju ) i když pár osvědčených klasik také mám) a samozřejmě ne vždy to vyjde.
40: Ona je to kombinace která nahrává tloustnutí, protože organismus začne šetřit a ukládat. Ale když je stejně celkový energetický příjem menší než výdej, člověk i tak zhubne.
Mým extrémem v tomhle byl půlrok studia v Paříži, tam jsem zhubnul za semestr o 20 kilo. Jednak jsem měl velmi málo peněz – a s tím v Paříži do restaurace prostě nemůžete vlézt. A hlavně jsem naprosto neměl přístup k použitelné kuchyni – a s rychlovarkou, jednoplotýnkovým 40 let starým vařičem a jedním malým hrncem jsem prostě nic moc vymyslet nedokázal.
Typické tehdejší teplé jídlo byl kuskus s tuňákem a zeleninou, nebo stompot z instantní bramborové kaše.
Kytka: Souhlasím, vaření pro jednoho x pro dva a víc je diametrálně odlišné.
, kde stojí menza pět eur a více, to potvrzují. Yenny, vaše maminka bude asi výjimkou.
Fabienne, Yenny: Blahopřeji k úspornému přístupu, věřím, že pro mnohé autorky Bistra to bude inspirativní;-) Nebo ne?
A k extrémnímu (řekla bych skoro bulimickému) jídelníčku v nouzi…. Mám zkušenost, že ženy v takové situaci tloustnou a muži hubnou, mnohé příklady právě ze studijních pobytů v kapitalistické cizině
Jo, myslím, že studentský pobyt kohokoli z nás v zahraničí by vydal na ještě větší hrůzy, než popisuje Markýzin článek
s tim musim jenom souhlasit. plus k tomu pridavam dve studentska moudra zahranicni – sebevetsi laska a sebehubenejsi kraska na nej doplati, jedna rozchodem, druha obalenim se tukovym :O)
To je moc pěkné moudro:o)))Kažodpádně přes to všechno, hned bych někam jela, třeba do té Paříže…
44: ha ha, popírám první část moudra, moje velká studentská láska můj zahraniční studijní pobyt přežila, ale ztroskotala pak na úplně něčem jiném a tuzemském
Na něčem tuzemském? Na tuzemském rumu?
45: Souhlasím s Florentýnou, ta první část moudra se nedá brát jako berná mince, je pravda, že je to pro vztahy prubířský kámen, ale je spousta takových co to vydržej. A do Paříže bych se taky rád zase vrátil, doufám že mi to vyjde v lednu. Ale jen na pár dní jako turista, žít už bych tam nechtěl.
47: nikoli, ale na tuzemském jedinci
musím říct, že si nedovedu představit bydlení na kolejích – jednak sdílený pokoj s neznámými (do určité doby:-)) lidmi, jednak v lepším případě kuchyňka zvíci nejmenší ledničky dostupné na trhu, dvouplotýnkového vařiče a půl metru volné plochy pro 6 a více lidí… Jsem na privátě s obrovskou kuchyní, kterou si postupně dovybavuju (nemůžu se dočkat vánočního pečení) a vzhledem k tomu, že privát je pro mě už víc první než druhý domov a že spolubydlící většinou jen ohřívají jídla od maminky, je to moje království:-) do menzy chodím jen v časové tísni, protože ta kvalita a servis jídla mi nevyhovuj, takže si radši vařím jednodušší jídla sama (v drtivé většině bez masa) s tím, že to mám třeba na tři dny. Domácí polévky jsou klasika – šetřím díky vejcím a bramborám a zelenině od babičky… Takže v mém případě se už snad o „studenstké“ stravě ani mluvit nedá – dodávám ZAPLAŤPÁNBŮ
))