Rakvička pro vaše sny
Nejdřív jsem chtěla psát o tom, že si rakvičky máte doma zkusit, abyste nepřišli o všechnu tu legraci a pekařský adrenalin. Pak jsem se do nich pustila sama a přehodnotila jsem přístup. Pro změnu jsem chtěla psát o tom, že teoreticky se rakvičky v domácích podmínkách udělat dají, ale pokud to neděláte a nemáte osvědčené fígle, ani to nezkoušejte. Jsou to mstivé potvůrky, nad kterými přijdete o nervy a navíc ještě ani nikdo nepozná, že jste je nekoupili v nejbližším obchodě. Teď, s odstupem a bez rakviček, které zmizely jako pára nad hrncem, taktak jsem je stihla vyfotit, si říkám, že to přece jenom stálo za to. Zase si je někdy zopakuju.
Ale ještě než se do nich pustíte, oblažím vás trochou teorie. V mém případě jsou rakvičky zakletý dezert, protože se mi mstí, i když už tu nejsou. Možná proto, že jsem s dvaceti formičkami stihla upéct jenom polovinu těsta a musela jsem pryč. Když jsem se vrátila, druhá polovina už byla samozřejmě k nepoužití. Věřím, že by z ní bylo dalších dvacet rakviček. Bílky, které mi zbyly, jsem si vzorně v hrnečku uložila do lednice, že vyčkají na další, sněhobílé použití. To už se nekonalo, hned následující ráno jsem si je shodila na nohu, jakmile jsem otevřela ledničku. Pajdající jedinec v kuchyni už je jen předpoklad k dalším, drobným i větším, katastrofám.
Rakvičky jako takové jsou mstivé, pokud jim nedáte dost času, dost (ale ne moc) tepla, a dost tuku ve formičce. Až když si myslíte, že se rakvička v másle nebo sádle skoro koupe, je to to správné množství a půjdou snadno vyklopit. Dokud se nepropečou, nejdou vyklopit vůbec. To až si budete zoufat nad první pokusnou rakvičkou, kterou vytáhnete z trouby, obrátíte vzhůru pomyslnýma nohama, klepnete s ní o prkýnko a vypadne propečený vršek, následovaný lavinou tekoucího krémovitého vnitřku. Pokud nejste správný cholerik a nemrštíte formičkou i s obsahem do dřezu pod tekoucí vodu, případně rovnou do koše, zjistíte, že propečený spodek se formičky drží jako klíště. Pojmete podezření, že „tohle nikdy nikdy nikdy nepůjde vyklopit!“ Půjde, věřte mi, přitopte a vyčkejte. Za dalších dvacet minut vytáhnete novou testovací rakvičku a stejně jako tu předchozí se ji pokusíte vyklepnout. A ono nic! Cholerik, necholerik, zuřivě praštíte rakvičkou do prkýnka. A vypadnou dva drobečky. Popadnete lžičku a dáte se do dobývání rakvičky. Tváří se, že je hotová. Ale není. Ještě vyčkejte. Za další čtvrt hodiny vypadne s menším přemlouváním sama. Rohy občas nechá ve formičce. A vadí to tak moc? Zamaskuje se šlehačkou.
Děkuji paní Ivaně za to, že to v jejím podání vypadá jednoduše. Jinak bych se totiž do rakviček nejspíš nepouštěla. A pro naše potřeby přejímám její recept.
Rakvičky:
- 4 žloutky
- 1 vejce
- 300 g moučkového cukru
- 3 lžíce polohrubé mouky
- 1/4 lžičky jedlé sody
- máslo nebo sádlo na vymazání formiček
- šlehačka k podávání
- Nejdřív ze všeho si důkladně, velmi důkladně, vymažte formičky. Pak už to půjde ráz naráz. Hrudky másla nebo sádla v rozích formičky vůbec nejsou na závadu, jsou to nejrizikovější místa, odkud se rakvičkám nechce.
- Troubu si rozehřejte na 100-120˚C. Žloutky a vajíčko vyšlehejte s cukrem do světlé pěny, trvá to minimálně dvě minuty elektrickým šlehačem, ručně je to moc náročné, než abych zkoušela, jak dlouho to bude trvat.
- Mouku si smíchejte s jedlou sodou a opatrně ji vmíchejte do vaječné pěny. Hotové těsto je poměrně husté. Rozdělujte malou lžičkou do připravených formiček. Plňte je maximálně do třetiny výšky, jinak vám rakvičky utečou a půjdou jen špatně z formiček.
- Naskládejte formička na plech a zasuňte do vyhřáté trouby. Pokud máte troubu na 100˚C, 40 minut jen sledujte. Pokud na 120˚C, po půl hodině zmírněte teplotu a zkuste si cvičně vyklepnout jednu rakvičku.
- Vyndejte z trouby jednu pokusnou rakvičku a zkuste ji vyklepnout z formičky. Pokud se vám to povedlo a ani není na kousky, máte nejspíš vyhráno. Pro jistotu ji zkuste ještě rozlomit a prozkoumat útroby. Jestli je vevnitř suchá, můžete vyndat z trouby a vysvobodit z formiček i ty ostatní. V opačném případě dopékejte a kontrolujte. Moje rakvičky byly až za hodinu.
- Z formiček je vyklepávejte ještě horké, jezte v ideálním případě až studené s ušlehanou šlehačkou.
formičky mám, teď ještě se do toho pustit. je to tátovo oblíbený dezertík, že bych se před Vánocema pocvičila?
No pusť, co ti k tomu mám říct
Třeba mi je pak ještě nafotíš a dodáš elegantnější fotky, než jsem zvládla já 
Ale Danýsek už se úspěšně naučil, že chci fotit jídlo, takže teď ať chci fotit cokoliv, strká mi před objektiv to, co má v ruce 
Já to četl jako Rakvičky pro vaše syny.
Říkal jsem si, že se tady s tou morbidností drobet přehání, Dušičky nedušičky.
Neee, tak to si budu dávat pozor na názvy
To mě nenapadlo, že může mást. To by bylo vážně víc než moc 
Třeba na jaře by to prošlo bez povšimnutí?
PS.: Můj syn stále nadmíru živ a vesel v době psaní. Rakvička naprosto není nutná.
PPS.: Toto přeji VŠEM rodičům, včetně těch, co mají dcerky. Vše nejlepší!
Jednorožče, to je roztomilé a milé přání! Za všechny rodiče moc děkuji!
To jste mi připomněla, jak jsem nedávno pekl takovou jednouchou buchtu z listového těsta, piškotů, jablek a pudinku. Při válení prvního plátu jsme si říkal, jaké že se to teď vyrábí zvláštní mramorované těsto. Pak jsem na ně navrstvil vše ostatní, rozpálil troubu a když jsem se dal do válení druhého plátu, kterým se to celý přiklopí, tak mi došlo, jak to mramorování vzniklo – těsto bylo prolezlé plísní! Nemusím doufám popisovat, co sprostých slov ze mně vypadlo – vše letělo do koše. A tak hned druhý den ráno jsem letěl pro novou dávku ingrediencí a musel to udělat znovu – bral jsem to jako výzvu
))
Jéžiš, tam mělo být „…jednoduchou buchtu…“ – nějak mi to písmenko vypadlo a teď to vypadá jak buchta z ušatý mouky
)
To bych si v zápalu boje ani nevšimla
Ale ušatá mouka je zajímavá představa 
No taky bych nadávala. Už jsem se i kdysi coby uvědomělý spotřebitel odhodlala a šla vynadat vedoucímu obchodu. V zájmu principu a spravedlnosti. Ale to už je dávno a dneska by mi to nestálo za to lovení jednoho dítěte a houpání druhého, aby neječelo, když mluvím. Oni jsou jinak hodní, ale na stresové situace mají prostě radar. Když jsem vyklepávala nepovedené rakvičky, Danýs taky pořád pobíhal okolo „mámo, můžu ochuknat, můžu ochuknat, můžu ochuknat??? mámo slyšíš, už sem žikal můžu ochuknat?“
Rakvičky mě potrápí vždycky, když se do nich dám. Málokdy mi vyjdou podle mých představ (tedy tvar), dost často jsou různě šišaté, ale měl na to občas vliv taky plech na pečení, který se v troubě kroutil (už skončil v propadlišti dějin. Ale já se nevzdám, budu je dělat znovu a znovu. Jen recept mám trošku jiný – nemám ráda prášek do pečiva a sodu.
Tady je:
5 žloutků
1 vejce
30 dkg cukru
1 plná lžíce hrubé mouky
vanilka (vanilkový cukr)
Postup práce stejný
Přeju úspěch při pečení
Takže pečete na plechu? Trochu mě to zmátlo, protože z formiček se dají nedokonalé tvary vyklopit jenom tehdy, když se přichytí. Já recept bez sody/prášku do pečiva/cukrářského droždí ani nenašla, tak jsem nechtěla experimentovat s tím, že mi to třeba vůbec nevyběhne, ale pokud to funguje i bez toho, určitě by to stálo za zkoušku. Jak je děláte, aby vám držely tvar? Já bych si myslela, že se musí rozlézt do všech stran jako švédské perníčky, které mi zatím vždycky utekly kamkoliv do prostoru.
Vladko, peču je ve formičkách a nemusí to být zrovna rakvičkové např. košíčky, ale formičky dávám na plech. A staré tedy soc. plechy se kroutily teplem. U buchet a koláčů to nevadí, ale formičky se sesypou na jednu stranu a je to pak bezvadné. Z formiček je vyndávám pomocí nože – trošku je napíchnu z boku a potáhnu nahoru. Vůbec s formičkou neklepu. S cukrářským droždím jsem je nikdy nepekla, ale moje maminka ještě v třicátých letech byla prodavačkou v cukrárně ve Zlíně a říkala, že cukráři dělali jen s cukrářským droždím.
Aha takhle
To mě nenapadlo, socialistické plechy nemám 
Nožem bych to rozvrtala úplně jinak, to taky musím zkusit 
Vím, že pokud chci dodržet tradiční recepturu, přijde tam cukrářské droždí, ale zas nestrávím dva týdny sháněním, abych mohla udělat rakvičky. Takže se to šidí sodou/práškem.
teda, docela jste mě svým (chutně znějícím:-)) receptem zaskočila – babička dělává vánoční cukroví z rakvičkového těsta, ale určitě je nepeče ve formičkách – ba právě naopak na plechu, vykrajuje je normálníma vykrajovátkama. Je to teda malinko sušší, ale se šlehačkou výborné. Vím jen, že se do těsta dává amonium (vždycky mi to strašně smrdělo, když to dělala:-), zkusím z ní vymámit recept:-)
Já jsem o tom sice slyšela, že se to dá udělat, ale víc na etapy. Tohle těsto by se mi rozteklo, na plechu bych mohla péct tak leda kolečka. Zjistěte, napište, budu se těšit
Vlaďko že mě nabídneš rakvičky až příjdu na návštěvu
Stačí říct
Jen se připrav, že uvidíš i ty polámané, rozbité a vůbec nepovedené 
To je na plechu výhoda, že k dodatečnému poškození už není tolik příležitostí.
Vladka: žaludku je to jedno
Vladko,díky za recept a hlavně za komentář. Kdybych se nedočetla o vašich potížích, asi bych po druhé vytažené pokusné rakvičce vyklopila celý plech do koše i s formičkama. Nejsem úplně cholerik, ale rakvičky by mě asi přesvedčili, že ze mě cukrářka v životě nebude. Díky vašemu upozornění na jejich mstivost se nakonec povedly.
Dano, jsem ráda, že vám článek k něčemu byl
Těch mých se nedala použít dobrá polovina, tak si myslím, že nejzásadnější problémy jsem zvládla v praxi ověřit. Zato příště už je zvládnu hned napoprvé 
vyzkoušel jsem recept je vynikající akorád jsem přidal citronovou šťávu poprvé jsem je pekl v košíčkách šli ještě horké vyklopit nepokazila se žádná včerá jsem koupil formičky,a hned vyzkoušel výsledek paráda ze čtyřiceti jenom dvanáct polámaných a to mou chybou nevyklepaval jsem je studené , už jsem je pekl třikrát a pokaždé perfektní plním čtvrtinu, peču je při stovce a čtyřicet minut !!! Děkuji za ten recept