Nedávno jsem si přečetla v knize „Žijeme zdravě navždy mladí“ velmi zajímavou kapitolu. Myslím, že budou nadšeni i zarytí odpůrci čehokoli, co se tváří jako „zdravé“. Osobně toto označení také nepoužívám, protože co je dneska zdravé, že?

Kapitola nesla název Poslouchejte své tělo  a byla v ní popsána tzv. somatická inteligence – jednoduše jde o to, že nám tělo řekne, co máme jíst. Jsou zde uvedeny i dva příklady: Když dítě přiběhne ve škole k tabuli, uchopí zelenou křídu a sní ji (ano, opravdu se tak stalo), činí tak proto (ačkoli by o tom samo vědělo), že má cukrovku a jako mnoho diabetiků trpí nedostatkem chromu. Chróm je obsažen v zelené barvě křídy. Dítě neví nic o své nemoci a už vůbec nic o nedostatku chrómu ve svém těle nebo o přítomnosti této látky v zelené křídě.

Dalším příkladem jsou děti ze státu Iowa v USA, které začaly jíst rtěnky svých matek. Rtěnky obsahují omega-6-mastné kyseliny. V obilí vypěstovaném v této oblasti se z důvodu umělého hnojení vyskytovalo příliš malé množství těchto mastných kyselin. Omega-6-mastné kyseliny jsou ale pro život velice důležité!

Tyto dva příklady tedy vysvětlují, co je to somatická nebo-li tělesná inteligence. Děti, které jedly křídu nebo onu rtěnku intuitivně věděly, co jejich tělo potřebuje.

Tělesnou inteligenci si ale můžeme ukázat i na jiném případu. Ženy, jež se v prvních týdnech těhotenství trápí nevolnostmi, mají rovněž tuto „schopnost“. Výzkumníci dokonce zjistili, že ženy, jimž bývá v prvních dvou měsících těhotenství špatně, přivádějí na svět zdravější děti. Nevolnost je nutí k úpravě jídelníčku. Obsahuje-li tedy např. ryba k večeři velké množství těžkých kovů, ocitne se zase brzy na denním (resp. nočním) světle. Tělo se brání proti škodlivinám. U těhotných, které v prvních měsících mohou tláskat páté přes deváté, se prý vyskytuje mnohem vyšší počet potratů.

Somatickou inteligenci v sobě můžeme opět probudit, protože jsme ji měli už jako děti. Jedli jsme, když byl hlad, jedli jsme, co nám chutnalo a tolik, kolik jsme mohli. Se lžící, kterou už jsme do bříška vpravit nechtěli, jsme mrštili buď o zeď či přímo o osobu, která nad námi stála a hučela „za maminku, za tatínka…“ Co tedy kniha radí? Nejezte automaticky tehdy, když vám to diktují hodiny. Začněte opět poslouchat své tělo. To vám totiž velmi chytře (a nezávisle na nějaké výživové tabulce) řekne, co potřebujete. 

Nedivte se proto zvláštním chutím, vyhovte jim, tělo to potřebuje! Například tři týdny trvající chuť na maso je jistým důkazem, že si tělo žádá železo. Jsou-li zásoby opět doplněny, přejde vás chuť. Nejlepší na tom asi je, že ať už máte chutě jakékoli, můžete je uspokojit bez jakýcholi výčitek! Zcela opačně je to vlastně s dietami – své stravovací návyky ovládáte rozumem a pak se velmi snadno stane, že jdete-li např. kolem cukrárny, můžete jen hádat, kdo vyhraje.

Nechte mluvit své tělo a poslechněte ho.

PS: nezapomeňte, že za vás taky může mluvit nuda, společenská událost nebo vůbec nic… a to už je přece jen trochu rozdíl!