Co přinese titul „Česká bio potravina roku“ výrobci, je celkem zřejmé. Média o něm chvíli budou psát oslavné ódy, stoupne povědomí o jeho výrobku a bude zvěčněn v jednom z čísel internetového magazínu Bio Obchod , který čte na 60 zaměstnanců prodejen svazu Pro-Bio. Kdybych byla bio producent, asi bych neodolala.

Jenomže jsem spotřebitel, a tak se ptám, k čemu je mi další označení na obalu dobré. A protože jsem navíc spotřebitel, který má za sebou pár let studia ekonomie, vzpomenu si ze všeho nejdřív na slova Tima Harforda (známého jako ekonom v přestrojení). Rád říká zhruba něco v tom smyslu, že výrobci mohou nejvíce vydělat, pokud každý z jejich zákazníků za zboží platí tak vysokou částku, jakou je ochoten zaplatit. V ideálním případě by měl každý zákazník na své účtence jinou částku, i když by se jednalo o naprosto identické zboží. V tomhle ideálním případě by se ale zákazníci brzy vzbouřili, a to hned v okamžiku, až by zjistili, že někdo za stejné rohlíky platí míň. Z vysmátého výrobce by se stal zneuctěný výrobce.

Proto se objevilo několik fint, jak ze zákazníků získat informaci, kolik vlastně jsou ochotni platit, a pak to dokonale, viditelně a bez újmy na cti využít. Například moderní kavárny á la Starbucks vám umožní vybrat si kávu v dost širokém cenovém pásmu. Je na vás, kolik jste ochotni za kávu zaplatit, v cenové nabídce si jistě svou hranici vyberete. Vlastně vás ani nemusí napadnout, že rozdíl v nákladech na suroviny je u jednotlivých káv docela maličkatý…

Ceny vždycky navíc určuje ten, kdo má výhodu relativní vzácnosti (odpusťte, je to ekonomicky řečeno). Když vedle sebe budou stát tři podobné kavárny, dostanou se pod tlak zákazníků a budou jim muset přizpůsobit ceny. Když ale na frekventovaném výstupu z metra najdete jen jeden takový podnik, zjistíte, že si docela slušně diktuje ceny. Ochota lidí zaplatit za nezbytnou ranní dávku kofeinu před příchodem do práce je totiž obrovská. Pokud tedy nemáte jinou volbu, prodejce si vás může vychutnat.

Jak to všechno souvisí s bio potravinami? Možná víc, než si myslíte. Když si v obchodě bez okolků dáte do košíku cokoli se zelenou zebrou na obalu, dáváte najevo, že jste ochotni za potraviny zaplatit víc. Když navíc možnost používat zelené logo je omezena komplikovanými administrativními úkony, tím víc se obchodníci mohou cítit se svou nabídkou bezpečnější. Bio výrobků je jen omezené množství a mají docela dobrý marketing, zatímco běžné potraviny jdou s kvalitou bohužel dolů. Pozor, nechci zároveň zlehčovat situaci producentů těchto výrobků, jistě je ekologické hospodaření a ekologická výroba přijde dráž, než konvenční producenty. Napadám tu pouze cenový rozdíl, který se v obchodech značně prohlubuje – na náš úkor.

Nemůžu se proto ubránit dojmu, že bio ocenění má smysl hlavně pro obchodníky, kteří pak biovýrobky prodávají. Složení poroty tomu ostatně jen nahrává (z 10 členů jich jen necelá polovina dokáže kvalifikovaně posoudit něco tak důležitého, jako je chuť), mezi hodnotící kriteria se navíc kromě vzhledu a obalu dostal také marketingový koncept. A to ještě ani nemluvím o tom, jak se počet soutěžních kategorií rok co rok rozšiřuje, aby se cen mohlo rozdat zas o něco víc.

Odpověď na otázku, zda na značce bio především vydělá moje zdraví, jsem si pro sebe už dávno našla. Dokud soutěžení o českou bio potravinu roku nepřinese dostupnější nabídku a rozumnější ceny, nemá pro mě tahle věta na obalu vůbec žádný smysl.