V sobotu se v Kladně konaly Oslavy svatého Vavřince. Podle všeho byl Vavřinec křesťanský mučedník ze 3. století, stal se patronem patron kuchařů a dle některých i patronem účetních. Přes zamračené počasí jsem se zajel do Kladna podívat, jak se to s tím patronátem vlastně má.

Pokud nejste z Kladna a nemáte s sebou GPS nebo aspoň osobu s dostatečně rozvinutým orientačním smyslem, na tuto akci pravděpodobně nedojedete včas. Městu zřejmě nestálo za to umístit ukazatele o akci, mimo ty o objížďce. Po zaplacení 50 kč za vstupné jsem vešel do zámecké zahrady, kde bylo možno si nechat pomalovat obličej či proniknout do tajemství carvingu, tedy do vykrajování vzorů v ovoci a zelenině. Nejmenší si mohli vyzkoušet střelbu z luku nebo melounové pexeso. Rovněž se zde konala kola „melounového žrouta“, tedy soutěže v pojídání melounu na časový limit 1 minuta. Až budete někdy příště v něčem podobném soutěžit a dostanete velkou lžíci, krájejte si jídlo na menší kousky, vejdou se lépe do úst a budete rychlejší.

Organizace akce však nebyla prakticky žádná, všude řádil chaos. Pouze o děti bylo postaráno dobře, našly tu skákací hrad a stánky se zajímavými aktivitami. Prodejních stánků jsem napočítal 11 - firmy jako je Makro, Weber, Mc Cain a Cotányi určitě znáte, byli hlavními sponzory, někteří již poněkolikáté. Bohužel to, co jsem ve stáncích viděl, mne nepotěšilo. U stánku Zanzibar neprofesionální vystupování, nabírání ledu a tříště holou rukou, kterou slečna předtím ťukala smsku, do nealko mojita pak ještě dávali jablečný džus. Naštěstí ručně dělaný trdelník mi zlepšil náladu, 40 Kč odpovídající velmi jemné chuti skořice a těsta, čerstvý, teplý, musím pochválit, výborné! Hned vedle však následovalo další zklamání u stánku s palačinkami od firmy Fany, chutnaly s chemickým a moukovým dorazem na patře. Lososová tortila byla horší, než bavící se mladý kuchař, který nevnímal moji objednávku. Až na druhé upozornění začal laxně připravovat tortilu: z igelitu vytáhl placku, otočil 2x na ohřívadle, na ni plácl sos z jogurtu a okurky a rozetřel stejnou lžící, kterou poté vrátil do sosu. Následovaly 2 plátky rajčete, 2 kousíčky lososa a 3 kousíčky lososa opéct, zabalit… Výsledek? Studená tortila a teplý losos bez chuti za 75 Kč. Chtěl jsem v tu chvíli říct něco na způsob Gordona Ramseyho, ale nechtěl jsem se hádat, tak jsem půlku věnoval potulnému psovi.

Následovala soutěž v grilování. Jednomu týmu velel pan Srstka, druhému starosta Kladna Jiránek. Stolky mi vybavením připomněly seminář od Rachada a Matesoly: Čile v Chile. Vyhrálo družstvo p. Srstky, mělo lepší maso a štrůdl, družstvo primátorovo zas lépe ochucenou zeleninu.

Ač nerad, musím souhlasit s tím, co jsem slyšel od dvou kolemjdoucích dam: „byla jsem tu před třemi roky a to se nedá srovnat s tím dneska, ztracený čas…“ Chybělo mi tu víc stánků, jako byl ten s trdelníkem, namísto toho jsem tu našel guláše z pytlíku, tučné klobásy na grilu, masivní propagaci prefabrikovaných jídel a pytlíkových koření. Pozitivně hodnotím zábavu pro děti, naopak soutěž pro dospělé „Prostři svému králi“, ve které šlo o stahování ubrusu ze stolu, aniž by se rozbilo nádobí, doprovázelo trapné shánění soutěžících z publika na poslední chvíli, které docela vtipnými výroky zachraňoval jen Jan Čenský.

Možná se pro srovnání vypravím ještě na Mělnické vinobraní. Místní akce tohoto typu by podle mého názoru měly přilákat do měst více lidí z jiných měst, jenomže jeden trdelník je tak trochu chabá pozvánka.