Zlozvyk vs. kuchař
Často se píše o umění kuchařů, o kvalitě a chuti jejich pokrmů. Je jedno, zda se jedná o hotovku, minutku, naši nebo cizí kuchyni, je jedno, o jakou restauraci jde. Každý podnik má své hosty, kteří si chtějí pochutnat. A každý člověk má přitom jiné nároky na celkovou chuť objednaného pokrmu, tím teď ale především myslím slanost, pálivost a podobně. Chudák kuchař, aby se pokaždé trefil.
Proto se vůbec nedivím, že má spousta hostů potřebu si jídlo na talíři ještě dochutit. Ale mnoho z nich má podivný zlozvyk: jakmile dostanou před sebe talíř, automaticky sahají po sadě dochucovacích prostředků a ládují je na přinesenou porci, aniž by předem ochutnali. Když jim to chutná, prosím. Jsou však tací, kteří jsou pak ještě schopni jídlo vrátit do kuchyně, že to udělal kuchař špatně. Problém je na světě.
Jak se na to díváte vy? A jak byste ho vyřešili, kdyby se to stalo ve vaší restauraci?
Ja moc nesolim, takze se mi obcas stane, ze jidlo musim vratit, protoze pro slanost se to neda pozrit. Resenim pro restaurace je mit kuchare s pevnou rukou, s tou soli a vsim ostatnim by mu nemela ujizdet a nemit slanky a podobna ochucovadla na stole
Ten nejenom cesky nesvar s dosolovanim pred ochutnanim se asi vymitit neda….
Tak mně napadlo, když si v restauraci i před přítelkyní na jídlo automaticky namelu čerstvý pepř, tak je to v pořádku, ale když to udělám doma, tak je oheň na střeše
. Mně ale zkrátka pepř chutná, je to to správné koření, které u mně zvýrazňuje chuť většinou masa, ale i brambor a některých dalších příloh. Nepotřebuju proto jídlo ochutnávat, protože vím, že tam pepř na 100 % není a chuť čerstvě namletého je jiná.
Samozřejmě u soli je to něco jiného, tam už potřebuju ochutnat. Moc nesolím, takže málo slaná jídla mi vůbec nevadí a dosoluji minimálně.
No a k otázce – restauraci nemám, ale jak už vyplývá, k „dochucovačům“ bych byl tolerantní. Ale kdyby mi někdo reklamoval jídlo, který si předtím sám přesolil, přepepřil nebo přelil olejem, tak bych asi vybuchnul. I proto bych si nemohl restauraci nikdy pořídit, protože v některých případech byl měl problém dodržovat „náš zákazník, náš pán“…
Já jsem to zas ještě nezažila, nebo si nevzpomínám…
A kdyby se to stalo v mé restauraci?
Můj číšník/servírka by měla oči všude. sledovali by každého hosta, a pokud by sáhl po ochucovadle dřív, než by ochutnal, okamžitě by mu to vytmavili. Nebo ještě lépe! Kamery zaměřené na každý jednotlivý stůl, a já, coby majitelka bych si to hlídala sama!!! A kdo by něco takového zkusil, dostal by černý puntík! Za tři pountííky – zákaz vstupu.
A pokud by chtěl takové jídlo vrátit, musel by mi odůvodnit, proč tak činí. Pokud by důvodem nespokojenosti bylo něco, co jen náznakem ukazuje na to, že sii to podělal host sám dochucovadly, mám jasný důkaz na kameře!
Jeden z důvodů, proč nikdy žádná restaurace….Stačí mi, když to někdo udělá doma
(
Doma by mě to jako kuchařku asi hodně naštvalo, nejspíš bych zkusila metodu přepepření už před bezochutnávacím přepepřením. Myslím, že by se to milý strávník časem naučil, mě by to bavilo dlouho, dělat potvoru.
V restauraci je to ale jiná. Nevidím důvod, proč by se to mělo z českých hostů mýtit. Proti gustu žádnej dišputát. Když si to chtějí zkazit, ať si to zkazí. Jediný problém je potom ono vracení do kuchyně, ale takovou nesoudnost jsem naštěstí ještě nezažila…
Trefil jsi hřebíček na hlavičku, přesně tohle solení před ochutnáním nesnáším. Je fakt, že když ti někdo jídlo chce vrátit, jak poznáš, že si ho pokazil sám? (noemmi bod
Navíc chceš, aby se ti tam ten zákazník vrátil, protože zákazník = tržba. Takže to jídlo stejně nejspíš vyměníš, pokud by to nebyl recidivista 
Ale další věc, která mě štve je, když si někdo k mýmu jídlu dá kečup. Jakmile potřebuje kečup, tak to jídlo prostě není dobrý a já jdu plakat do kouta.