Jsem slepice?
Tak začínám mít dojem, že jsem slepice.
Ne ten užitečný pták, co snáší vejce, bydlí v kurníku, bojí se kuny a ptačí chřipky.
Prostě slípka domácí, se čtyřmi kuřaty. Co má nejradši svůj teplý domov, místo v něm, kuřata pohromadě a spokojeného kohouta.
Dneska se to moc nenosí, že? Když pročítám internet, časopisy, koukám na televizi, všude mi cpou, že bych měla být ambiciózní, neměla bych být v područí rodiny, nebudou si mě pak prý vážit. Prý zda mi taky říká něco slovo emancipace? Měla bych být taková a maková, ale co mám dělat s tím, když taková nejsem? Opravdu je dneska ostudou být doma s dětmi, mít radost z vůně domácích koláčů, v létě dělat marmelády, s pořád stejnou radostí věšet prádlo na zahradě a … prostě žít strašně jednoduše, bez spěchu, bez velkých ambicí? Objímat, povídat, milovat?
Někdy bych chtěla vrátit čas zpátky. Ne o pár let, spíš o nějaké to století.
A co vy? Utíká vám život mezi prsty že ani nestačíte koukat anebo se popelíte po dvorku a stačí vám to? Jste akční, aktivní, spokojení nebo byste chtěli všechno jinak?
Kdo ví, možná jsem jenom děsně líná.
Nejsi slepice!!!!!!!!!!! A zůstaň taková jaká jsi !!!!!!!!
A my Ti to máme vyvrátit? ……..Asi čteš špatné časopisy, koukáš na špatné pořady……..Seš osobnost , tak se tak
chovej. To, že si někde přečteš, jak jsou ostatní jiní, neznamená, že děláš něco špatně. Jinak emancipovaná
může být i v domácnosti…
Nutí Tě někdo aby si se měnila? Vadí na Tobě něco v tvém okolí? Jaký život žiješ, záleží jen na Tobě a nikdo
Ti do něj nemá co kecat….jestli ty sama cítíš, že je něco špatně, tak asi opravdu někde chyba je…
Obehrané téma slepičích magazínů….
Giny,
to bylo jen zamyšlení, popravdě jsem nečekala že to tak pojmeš:)
Jasně, že záleží jen na mně, jaký život žiju, jen když kolem sebe koukám, připadám si tak nějak sama, to je celé. Všechno se dneska dá koupit, všichni kolem žijí ve spěchu. Když se vrátím z města, jsem totálně hotová z toho stresu, co to město vyzařuje, z toho spěchu, z nervozity lidí.
Nechci nic vyvracet, nechci nic potvrzovat.
Prostě mě jen zajímalo, jak to cítí jiní, nečekala jsem analýzu sebe, tu zvládnu sama;)
Nedávno jsme měli na to téma debatu doma, a po dlouhé době je to něco, na čem jsme se shodli – já bych si dovedla představit, že bych zůstala doma a nejdražší taky. Teda že bych nechodila do práce já – né on! Oba víme, o čem to je, po mateřské jsem pár let podnikala doma, není to sice ono, ale bylo to fajn. Hlavně když byli malé děti. A jako slepice se proto vůbec necítím
) Po finanční stránce ale něco takového není reálné, takže si počkám na důchod. (po dnešku se ještě vzdálil 
( )
Danielo, moc díky za komentář, přesně tohle jsem chtěla vyvolat svým krátkým digestivem, ráda si přečtu, jestli to někomu přijde vzdálené nebo blízké, být doma a „býti kvočnou“ – a asi bych měla taky napsat, že to vůbec nemyslím urážlivě, mám slípky moc ráda a tím, že se tak tituluju, si rozhodně nenadávám
Ejo:)) Děkuju za názor, že nejsem slepice, myslím, že určitě něco z ní mám:)) A co ty? Kdyby to šlo, volila bys? Nebo si to nedovedeš představit? Nemluvím teď jen o krátké době na mateřské, tak vůbec, když by to rodina utáhla, je tu někdo, kdo by volil dobrovolně být doma?
A taky kolem sebe vidíte, že spousta lidí žije jak v poklusu? Kdy vydechnou? O víkendech na chalupách? Nebo až v tom důchodu?
Budu ráda za diskuzi zvrtnutou jakýmkoliv směrem, kdo má k tomu co říct, moc se těším:)
Podle mého má každý možnost volby. A každý by si měl uvědomit, co od života chce a co ne. Takže kdo se chce popelit, ať se popelí. Kdo chce kariéru, ať ji má. Nejvíc mi vadí lidi, kteří do toho vrtaj – takový ty tetičky, kterým – ať děláš cokoliv – nic není vhod. Podle vzoru – ty děláš kariéru? A kdy budeš mít děti? A co chlapa? A když jsi doma, tak zas – a co pořád děláš? A to ti tohle stačí? atd… dosaďte si samy, dle zkušeností.Člověk má dělat to, co chce a ne si nechat vnutit představu okolí. Je to jeho život a je zatraceně krátkej!
Myslím, že právě tenhle web (a všechny jemu podobné) je důkazem toho, že existuje dost lidí, kteří si cení pobytu a práce doma, byť jsou její produkty jen těžko promítnutelné do HDP
Jestli jsi spokojená, nemáš důvod řešit ostatní, věřím že spousta ambiciózních lidí, kteří vypínají svůj pracovní počítač „už“ před půlnocí jen proto, aby stihli poslední metro domů, ti tvůj houf kuřátek a spokojeného kohouta závidí 
A to že nejsi trendy je úplně zbytečná obava, právě klidný život, ty „nejobyčejnější“ prožitky a požitky (doma upečený chleba a prádlo vybělené sluníčkem) a čas strávený s rodinou jsou dnes největším a nejžádanějším luxusem. (A toto píše právě ta, která ve fóru vytáhla ono slovo emancipace 
)
Kamilo, k těm tetičkám bych přidala lidi, co hodnotí druhého podle toho, kolik kdo vydělá – setkávám se s nimi stále častěji…
Jak já bych chtěla zůstat doma! Ale nemůžu:-(( Většina mých kamarádek má už víc jak 2 děti a užívají si… Já jsem sice akční a činorodá, ale v oblasti mých zájmů a to se doufám nevylučuje:-)) Být doma je fajn a dát dětem domov hodně důležité, já ani nechodila do školky a myslím, že mě to nijak nepoznamenalo, doufám:-))
Mamka byla v domácnosti a poctivě a ráda vařila, nebo jsem byla u babičky na arabském venkově, kde jsem běhala s partičkou asi dalších 20 dětí ve věkovém rozpětí 1rok až 15 let:-)) a bylo to úžasné dětství, vzpomínky mi nikdo nevezme a mám „mustr“ na výchovu své dcery…
Miluju slepice… Zejména na paprice…
Ty jo, teď jsem si tě představila posypanou paprikou… Fakt mi šibe. 
Já myslím, že každý svého štěstí strůjcem…
A ty si tvoříš docela slušný domácí štěstíčko… 
Tak co? 
Peta
Jeste nedavno bych taky kladla tetickovske otazky typu: „a co celou dobu delas?“ Dnes na ne dokazu i odpovedet. Rybicky, mala zahradka, vecne hladovy a neporadny partner (na prirustky jine nez rybi zatim cekame) se o „zabavu postaraji“. A jestli mi to staci? Jo, staci. Mam spokojeneho chlapa, ktery oceni, ze je o nej postarano a ze ma vedle sebe partnerku, ktera neni zdrchana vsem znamym kolotocem – prace-domacnost-rodina-prace. Jsem mnohem klidnejsi a vyrovnanejsi nez kdyz jsem pracovala v mezinarodnim kolosu, mam dost casu pro partnera i sebe a sve konicky, cas se dal vzdelavat. Ano, je to luxus, ktery si nemuze kazdy dovolit, zejmena kvuli financim a proto si toho vazim. Kariera je skvela vec, ktera cloveku hodne da, ale taky vezme. Mne vic dava sedet doma na zadku a nemyslim si, ze by fakt, ze neprispivam k rustu HDP, ze mne dela mene emancipovanou ci mene hodnotnou osobnost. Hawk.
Diny, kdyby to šlo, tak by moje volba byla jasná – být doma. Mít ještě víc kytek než mám, možná ještě třetího psa ( nebo druhou kočku?), asi zase akvárko, nakládat okurky v klidu a ne v letu s očima na hodinách…….Mít celý den na to, co stíhám teď večer, kdy mne vytváření domácí pohody někdy stojí dost přetvařování, protože bych nějradši někam zalezla a nemusela mluvit…..Mám asi nějaké jižní předky, můj ideál je velký stůl, na něm jednoduchá dobrá domácí jídla, kolem spousta dětí, zvířat, bylinky v truhlíku, truhlíky za oknem…..jenže to se dost těžko stíhá dohromady s prací. Ne že by mne práce nebavila – baví, ale rozhodně to pro mne není nejdůležitější věc na světě. Ale bohužel to prostě z finančních důvodů nejde a ani do budoucna nepůjde……
Jsem slepice a jsemna to pyšná!
Lucianko, závidím Ti
Ejo, pocit spokojenosti si přece můžeš navodit ty sama… Nikdo jiný není třeba, názory okolí jsou v tomto případě vedlejší. Zkus to!
Lucianko, asi jsem se nějak nesrozumitelně vyjádřila……Já jsem spokojená, když jsem doma, pomazlím se se zvířátky, u hezky prostřeného stolu si povídáme u večeře, posedím mezi záplavou kytek na balkoně, jen bych byla spokojenější, kdybych nemusela chodit do práce a mohla se místo toho víc věnovat rodině.
Milé dámy, které se cítíte nejlépe „zalezlé“ doma se svou rodinou – vůbec se vám nedivím. Bavila jsem se teď s mamkou a říkala, že pokud by její přítel vydělával tak, aby si to mohla dovolit, zůstane doma a po práci ani nevzdechne. Čímž neměla na mysli práce domácí – ta by jí samozřejmě zůstala
Podle mě je problém v tom, že se snažíme v některých ohledech přiblížit západním zemím – ambiciózní žena s úžasnou kariérou, kterou čeká pověstná druhá šichta doma, protože nemá finanční prostředky, aby zaplatila úklid bytu, prádelnu a chůvu…
Prvorepublikový model otce-živitele rodiny a matky-pečovatelky-ženy v domácnosti není zas tak od věci.
Otázka do pranice – slepice, promítlo se to, že jste doma na tom co, jak a jak často vaříte?
To jsem sama zvědavá……..Já vařím každý den teplé večeře a manželovi na druhý den k snídani polévku ( je fakt, že vždy aspoň dvě porce navíc a ty nesnědené skončí v krabičce v mrazáku na příště), o víkendu samozřejmě, od české klasiky přes jih na východ – i proto, že nehrozí, že by mne vaření přestalo bavit.
Být slepice, tak bych asi vařila stejně, ale V KLIDU.
Holky , díky moc za názory – o víkendu jsem nestíhala, dneska mám taky dost práce, ale pokusím se brzy adresně reagovat – jen je škoda, že tu není taky názor od nějakéhé kluka
Jsem slepice a miluju to, být slepicí
Diny, mám obavu, že už název článku apriori kluky od čtení dokonale odradí. A co bys chtěla slyšet od kluků? Jestli si myslí, že jsi slepice?
Jo, jo – vypadá to, že bych mohla s nějakou prací vypomoci manželovi, aby nás mohl v klidu uživit. Taky se mi vůbec, ale vůbec nechce po MD vrátit zpátky do staré práce – jo na zkrácený úvazek 5-6 hodin zjistím, že dělám stejně 8 a v případě plného úvazku 8 hodin dělat 10.
Ano, bez dětí jsem takhle fungovala a dělala kariéru, ale teď mi je to zcela ukradené.
Dokonce uvažuji, že bych navázala na starou tradici a pustila se do výkrmu/chovu párku oveček, nějakých těch kačen a tak, protože nevím, kde bych sehnala domácí maso, pokud si ho sama nevypěstím. A možná mě osloví i ta práce s půdou, které se zatím úspěšně vyhýbám.
A to chtějí z naší obce udělat satelit. Musíme se bránit.
Milé dámy,
tak tady máte názor prvního komentátora rodu mužského. Já si myslím, že bohužel je to v prvé řadě o tom, co si jako rodina můžeme finančně dovolit. Teprve pak přijde na řadu otázka – co si žena/ partnerka přeje. Jestli chce být „slepice“, nebo jestli chce jít dělat „kariéru“. Já si osobně myslím, že je nejdůležitější aby byla šťastná. A jestli je někdo šťastnější tím, že chce být slepice a chce se dobře postarat o to svoje hnízdečko/ rodinu, pak se my muži musíme všemi silami postarat o to, aby jsme tu rodinu uživili a mohli z této dnes již skoro vyjímečné situace profitovat. U nás naštestí finance nehrajou hlavní roli, takže moje láska si může opravdu dělat co chce, takže dělá to co ji baví a co jí (a tedy i mě) dělá šťastnou. Důležité není to co děláte, ale jestli to co děláte děláte s opravdovou láskou. Jenom tak můžete mít úspěch a doma spokojeného partnera, nemyslíte?? Mít doma „slepici“ je dnes bohužel veliký luxus, který si každý jen tak nemůže dovolit a proto raději mnohé rádoby slepice, dělají raději jakoby kariéru. Je to veliká škoda. Na západě jsou lidé mnohem skromnější než my Češi, netouží po největším domě, autě atd. ale dávají přednost šťastné a spokojené rodině a tu těžko může vytvořit žena, která přijde večer utahaná z práce a má jí začit další směna. Nejlepší je skloubit práci a rodinu pod jednu střechu, nic nepřehánět a dbát na to, aby žena byla po všech stránkách uspokojená a tudíž šťastná a přenesla to i na nás muže. Věřte, že to jde, musíte jenom chtít!!
Stejně tak je ovšem luxus když si žena, která po té kariéře touží a potom opravdu chodí unavená večer z práce, najde muže, který ji nebude tlačit do pozice té, která se musí postarat o domácnost, protože on jí sice rád občas pomůže, ale domácnost je přece jen „ženská práce“. Jestli jsou lidi skromnější se taky dá posuzovat až od určité úrovně. Když jsou ti dva rádi, že ze svých dvou platů utáhnou byt a jídlo, musí tu šťastnou a spokojenou rodinu zařídit prostě jinak než tím, že žena bude doma… Ale to samozřejmě taky jde.
24: Vladko plně s tebou souhlasím! Já nechávám svou ženu též dělat co chce, aby byla šťastná a spokojená a mám radost z jejího úspěchu. A že se nedá zvládnout za 24 hodin denně úplně všechno je samozřejmé, ale o to tu přeci nejde. Důležité je, aby každý dělal to co umí, co ho baví a aby to dělal s láskou a tudíž dobře. Úspěch se potom většinou dostaví automaticky.