Víte, co mě fakt nebaví a co mi většinou i zkazí náladu? Nápojový lístek s nabídkou vín ve stylu „bílá, červená“. Připadám si jako býk vidící rudou barvu, když se zeptám číšníka a on na otázku „jaká vína podáváte?“ odpoví „bílý a červený.“ Nemyslí to bohužel ironicky, ale smrtelně vážně.

Dialog pak bohužel ve většině takových podniků probíhá stejně.

 „Ale jaká bílá a červená?“

Číšník si o mě evidentně myslí svoje. „No je tam Müller a Frankovka…“

Dál už se ptát nemusím. „Skvělý, tak mi dejte pivo“.

Myslíte si, že jsem praštěná, protože ne všude můžu čekat rozšířenou nabídku tuzemských nebo zahraničních vín? Ale já přece nevyžaduju dlouhý vinný lístek. Jen mě začínaji nudit všudypřítomné a všeříkající nabídky o dvou hlavních rolích – pana Müllera s Frankem. Česká klientela je bohužel nenáročná a ve finále si stejně nechá Frankovku dolít colou. Takže neříkejte, že aspoň některé z vás tohle neuráží?

Nedávno jsem se setkala ještě s jinou raritou. Majitel mariánskolázeňské Pueblo Mexicano to roztáčí opravdu ve velkém, podívejte se sami. A jako bonus nabízí zřejmě novou odrůdu - Pinot Grichio. Dáte si tedy bílé, nebo červené?